Madame de Maintenon: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Vloženy dva obrázky |
→Po boku krále: Vytvořen odkaz na Saint-Cyr-l'École |
||
Řádek 16:
Někdy v roce [[1683]], nebo [[1684]], tak [[Ludvík XIV.]] údajně uzavřel přísně utajený manželský sňatek s Francoise, markýzou de Maintenon. O sňatku neexistuje žádný písemný důkaz, ale většina historiků se dnes shoduje na tom, že ke sňatku skutečně došlo. Obřad proběhl dle dochovaných svědectví v noci a věděl o něm jen ministr Louvois, králův zpovědník La Chaise, králův komorník Bontemps a [[paříž]]ský [[arcibiskup]]. Z osob blízkých markýze to byl markýz a markýza de Montchevreuil, její komorná Nanon Balbienová, markýzin zpovědník abbé Gobelin a její bratr [[Charles d´Aubigné]]. Svatba zřejmě proběhla právě na popud obou zpovědníků – králova a markýzina, s přispěním vlivného [[biskup]]a Bossueta, jelikož církev viděla v tomto sňatku možnost, jak vymanit krále z nemanželského vztahu. Úlohu nedávno zesnulé královy manželky přijala u dvora oficiálně manželka následníka trůnu, ale v nejužší rodině nikdo nepochyboval o tom, že skutečnou paní domu je markýza de Maintenon. Král ji poskytoval veškerá privilegia náležející královnám a ona projevovala sebevědomě svou autoritu. Měla vliv na obsazování královských úřadů a řešila veškeré rodinné záležitosti. Na její popud povýšil král své nemanželské syny na roveň [[princové královské krve|princům z královské krve]] a zajistil jim tak případné následnictví trůnu. Nemanželské dcery pak byly výhodně provdány. Markýza se tak ještě jednou postarala o budoucnost všech dětí, které jí byly kdysi svěřeny do výchovy. Stejnou štědrost projevila samozřejmě i vůči svým příbuzným a postarala se o kariéru svého bratra i dalších členů rodiny.
==Po boku krále==
Markýza de Maintenon trávila většinu času na dvoře ve [[Versailles (zámek)|Versailles]], kde to nenáviděla. Příčila se jí frivolnost a nemravnost dvořanů, zcela cizí její skromné, důstojné, hrdé a zbožné povaze. Madame de Maintenon nebyla nikdy středem pozornosti na plesech a zábavách, nehrála karty, oblečena chodila neustále v černém, vlasy svázané do uzlu, k dvořanům se chovala zdrženlivě až chladně. Ludvík XIV. našel v markýze de Maintenon ideální partnerku pro zralý a pozdní věk svého života a panování. Markýza s ním sdílela jeho smysl pro povinnost a podporovala jeho snahu o maximální slávu před Bohem i před světem. Odpočinek nacházela občas pouze na zámku v [[Marly]], kde žila s králem v soukromí a nemusela dodržovat dvorskou etiketu. Nikdy nezapomněla na své nepříliš veselé dětství a mládí a její sociální cítění se projevilo v roce [[1684]], kdy založila v [[Noisy]] ústav pro 250 zchudlých šlechtických dívek. V roce [[1686]] otevřela další podobné zařízení v [[Saint-Cyr-l'École]]. Po boku krále Ludvíka XIV. prožila více jak třicet let a král ji miloval a ctil až do konce života. Jejich partnerství se nakrátko ocitlo v krizi jen v roce [[1689]], kdy se markýza stala obdivovatelkou abbého [[Francois de Salignac de La Mothe-Fénelon|Francoise de Salignac de La Mothe-Fénelona]], což byl zastánce náboženského směru zvaného [[kvietismus]]. [[Abbé]] odsuzoval přepych a hříšnost dvora a vyzýval ke změně vládnoucího systému a omezení královské moci, což samozřejmě Ludvíka XIV. pobouřilo a rozhněvalo. Markýza se od abbého včas odvrátila, omluvila se králi za svou dočasnou přízeň tomuto buřiči a bylo jí odpuštěno.
==Pozdní léta==
Markýza prožila po boku Ludvíka XIV. také poslední a nejtěžší léta jeho života. Léta, kdy probíhala [[války o španělské dědictví|válka o španělské dědictví]], která zemi finančně i hospodářsky vyčerpala. Prožila s ním i krutou zimu [[1708]]-[[1709]], která způsobila hladomor a ještě prohloubila už tak děsivou bídu obyvatel. V roce [[1711]] pak zemřel syn Ludvíka XIV., následník trůnu [[František, Velký Dauphin]]. Zanedlouho zemřel další následník, vnuk Ludvíka XIV. [[Ludvík Burgundský]] i se svou manželkou a vzápětí také jejich pětiletý syn. Roku [[1714]] král oželel dalšího člena rodiny, vnuka, vévodu z Berry. Pod tíhou všech těchto smutných událostí a pod vlivem své milované markýzy de Maintenon se z krále stal v závěru života hluboce věřící, kajícný a zbožný člověk. Po smrti krále Ludvíka XIV., v roce [[1715]], se markýza de Maintenon odebrala do [[Saint-Cyr]], rozdala své šperky a šatstvo, žila skromně a věnovala se výchově svěřenek ústavu, který tu před lety založila. Zemřela 15. 4. [[1719]] ve věku 83 let.
| |||