Celeron: Porovnání verzí

První Celeron byl založen na jádře procesoru [[Pentium II]] a byl označen kódovým názvem ''Covington''. Pracoval na frekvenci 266 [[Hertz|MHz]] a neobsahoval žádnou vyrovnávací paměť druhé úrovně (tzv. [[Cache|L2 cacheCache]]), čímž dosahoval podstatně horšího výpočetního výkonu než původní procesor, na druhé straně bylo velmi jednoduché [[přetaktování|přetaktovat]] ho až na 400 [[Hertz|MHz]].

Později byl uveden ''Celeron A'' s kódovým názvem ''Mendocino'', který disponoval 128 [[Byte|kB]] [[Cache|L2 cacheCache]], čímž se výrazně zvýšil jeho výpočetní výkon, který už jen nepatrně zaostával za [[Pentium_II|Pentiem II|]]. Vyrovnávací paměť byla umístěna přímo na jádře čipu a běžela na frekvenci jádra, čímž výkon Celeronu A byl v některých aplikacích dokonce vyšší než výkon [[Pentium_II|Pentia II|]]. Tento [[Procesor|procesor]] díky přijatelnému výkonu a velmi dobré ceně úspěšně konkuroval nejen procesorům ostatních firem, ale i samotnému [[Pentium_II|Pentiu II|]].

Dalším v pořadí byl procesor ''Coppermine-128'', označovaný také jako ''Celeron II''. Byl založený na jádře [[Pentium III]], obsahoval 128 [[Byte|kB]] [[Cache|L2 cacheCache]] a standardně běžel na sběrnici 66 [[Hertz|MHz]], ale také se dal poměrně snadno přetaktovat právě díky zvýšení frekvence sběrnice. Jeho výhodou byla také podpora instrukcí [[SSE]].

Další sérií Celeronů byly procesory založené na [[Pentium_III|Pentiu III|]] s jádrem Tualatin vyráběné 130 [[Metr|nm]] technologií. Vyráběly se na frekvencích 0,9 - 1,4 [[Hertz|GHz]]. Běžely na 100 [[Hertz|MHz]] FSB na rozdíl od 133 [[Hertz|MHz]] u [[Pentium_III|Pentia III|]] se stejným jádrem. Velikost [[Cache|L2 cacheCache]] byla 256 [[Byte|kB]], přičemž [[Pentium_III|Pentium III|]] měl 256 nebo 512 [[Byte|kB]]. Byly to poslední Celerony s jádrem šesté generace (P6).

Toto byla první série Celeronů postavená na architektuře [[Pentium 4|Pentia 4]] [[Netburst]]. Procesory byly vyráběny procesem 180 [[Metr|nm]] a proti plnohodnotným [[Pentium_4|Pentiím 4]] se lišily poloviční vyrovnávací pamětí ([[Cache|L2 Cache]] 128 [[Byte|kB]]). Vyráběny byly s frekvencemi 1,7 a 1,8 [[Hertz|GHz]]. Procesory byly přes relativně vysoké frekvence málo výkonné, protože malá vyrovnávací paměť potřebám architektury Netburt nestačila.

Druhá série [[Pentium_4|P4]] celeronů se od první lišila pouze výrobním procesem (130 [[Metr|nm]]) a díky tomu vyššími dosahovanými frekvencemi. Prodávány byly procesory s frekcencemi 2,0 až 2,8 [[Hertz|GHz]]. Označení je stejné jako u plnohodnotného [[Pentium_4|Pentia 4]].

Jde o Celerony založené na 90 [[Metr|nm]] jádře Prescott s menší vyrovnávací pamětí (256 [[Byte|kB]]). Vyráběny byly na frekvencích 2,13 až 3,2 [[Hertz|GHz]]. Procesory bylo často možné [[Přetaktování|přetaktovat]] k frekvencím kolem 4 [[Hertz|GHz]].

Celerony řady 400 (modely 420, 430 a 440) obsahují nové jádro architektury [[Core 2]]. Tato architektura vychází ze staré dobré P6. Celerony mají 512 [[Byte|kB]] [[Cache|L2 cacheCache]], frekvence sběrnice pracuje na 800 [[Hertz|MHz]]. Neměly by fungovat na starších základních deskách. Jejich maximální tepelný výkon (TDP) je max. 35 [[Watt|W]], z čehož je jasné, že jsou vyráběny 65 [[Metr|nm]] procesem. Modely mají frekvence od 1,6 do 2,0 [[Hertz|GHz]], nicméně jsou výkonnější než předchozí Celerony.

Dne 20. ledna 2008 uvedla firma [[Intel]] první [[dvoujádrový]] Celeron. Jde o model E1200, který vychází ze stejného jádra jako modely 4xx. Je vybaven 512 [[Byte|kB]] [[Cache|L2 cacheCache]] (sdílená pro obě jádra), frekvence FSB zůstává na 800 [[Hertz|MHz]]. Jsou vyráběny 65nm65 [[Metr|nm]] procesem, ale TDP je u nich 65 [[Watt|W]]. Model E1200 pracuje na frekvenci 1,6 [[Hertz|GHz]].