Pernerové: Porovnání verzí

'''Pernerové''' jsou [[Tyrolsko|tyrolský]] zvonařský rod, působící v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] a [[Plzeň|Plzni]] od [[18. století|18.]] do [[20. století]]. V současnosti dílna sídlí v [[Pasov]]ě.

Syn Jana Josefa Pernera jménem '''Josef Perner''' ([[1747]] – [[1804]]) po smrti otce odešel do ciziny, v r. [[1772]] se usadil v Českých Budějovicích, kde převzal dílnu po zvonaři '''Antonínu Pöglovi''', a založil tak budějovickou větev rodu Pernerů. Kromě zvonů vyráběl také [[cymbál]]y, pumpy, roury a jiné kovolijecké výrobky. Jeho zvony ovšem nebyly příliš kvalitní a často musely být přelévány. Dílnu po něm vedli jeho synové '''Jan Karel Perner''' ([[1778]] – [[1834]]) a '''Jan Vojtěch Perner'''. V další generaci vedl dílnu '''Antonín Perner''' (zemřel po r. [[1891]]) a '''Josef Perner'''. Ve čtvrté generaci byl hlavní osobností dílny '''Rudolf Perner (I.)''' ([[1858]] – [[1933]]), syn Antonína. Poté '''Rudolf Perner (II.)''' ([[1899]] – [[1982]]). V r. [[1946]] byl nuceně vystěhován, dílna pak byla znárodněna a působila jako součást '''Závodů umělecké kovovýroby'''. Perner pak svou dílnu obnovil v Pasově. Jeho syn '''Rudolf Perner (III.)''' ([[1929]] – [[1973]]) zemřel dříve než otec, dílnu tedy převzal vnuk '''Rudolf Perner (IV.)''' (narozen [[1969]]), který stojí v jejím čele dodnes.

Dílna v Plzni nedosáhla takové proslulosti jako budějovická větev. V jejím čele stáli '''Petr Pavel Prokop Perner''', '''Václav Perner''' ([[1825]] - [[1861]]) a '''Robert Perner''', který krátce vedl dílnu s kotlářem '''Arnoštem Juránkem''' (firma '''Juránek & Perner'''). Robert zemřel bez mužských potomků, dílnu po něm vedli jeho zeťové '''Jiří Zykmund''' a '''Karel Šulc'''.

*2007 - jeden zvon v kostele Narození Panny Marie ve Starém Bohumíně

*''Encyklopedie Českých Budějovic.'' České Budějovice: 1998.