Skloňování ve staroslověnštině: Porovnání verzí

{{Upravit - lingvistika}}, {{RozdělitDlouhé}}, WP:WCW (nadpisy)
({{Upravit - lingvistika}}, {{RozdělitDlouhé}}, WP:WCW (nadpisy))
{{Upravit - lingvistika}}
{{RozdělitDlouhé}}
Tak jako v jiných jazycích, ani ve [[Staroslověnština|staroslověnštině]] se všechna jména neskloňují stejně. Tudíž se rozeznává několik druhů skloňování: a) jmenné skloňování (pro podstatná jména, nesložená přídavná jména, téměř všechny základní číslovky), b) skloňování osobních zájmen, c) skloňování rodových zájmen (též pro některé číslovky), d) skloňování složené (pro složená přídavná jména, složená [[participium|participia]] a složená přídavná jména).<br />
Staroslověnština rozeznává stejně jako čeština sedm pádů: 1. nominativ, 2. genitiv, 3. dativ, 4. akuzativ, 5. vokativ, 6. lokál, 7. instrumentál. Důsledně se pády rozlišují jen v jednotném a množném čísle, a to ne u všech druhů jmen; v dvojném čísle (duálu) spolu pády splývají do tří tvarů: jeden společný pro nominativ, akuzativ a vokativ, druhý pro genitiv a lokál a třetí pro dativ a instrumentál.<br />
Jmenný rod se rozeznává rovněž jako v češtině trojí - mužský, ženský a střední, ale na rozdíl od češtiny mu řazení jmen (zvlášť podstatných) do jednotlivých skloňovacích typů tak silně nepodléhá. Zatímco v češtině dělíme podstatná jména z hlediska skloňování především na tři skupiny podle rodu, ve staroslověnštině se uplatňuje také hledisko zakončení kmene.<br />
 
==== Podstatná jména ====
Skloňování podstatných jmen rozlišuje pět skloňovacích tříd (deklinací).
 
===== Deklinace první (o-kmenová a jo-kmenová) =====
Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru na -ъ (tvrdý vzor) nebo -'ь (měkký vzor; apostrof zde i dále označuje měkkost předchozí souhlásky) a jména středního rodu zakončená na -o (tvrdý vzor) nebo -'e (měkký vzor). V genitivu singuláru je vždy koncovka -a.<br />
Vzor tvrdého skloňování (vragъ, -ga, m.):
| 7. || otьc-emь || otьc-ema || otьc-i
|}
 
===== Deklinace druhá (u-kmenová) =====
Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru -ъ, v genitivu singuláru mají -u.<br />
Vzor skloňování (volъ, -lu, m.):
|}
Poznámka: Tvary označené hvězdičkou (*) nejsou doloženy, místo nich se používaly o-kmenové tvary podle první deklinace (instr.sg. vol-omь, dat.pl. vol-omъ, lok.pl. vol-ochъ).
 
===== Deklinace třetí (i-kmenová) =====
Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -ь, v genitivu singuláru mají -i.<br />
Vzor skloňování ženských jmen (žiznь, -ni, ž.):
 
Poznámka: V nominativu a vokativu plurálu je v mladších textech koncovka -ьje. Podle tohoto vzoru se skloňují ve dvojném čísle i jména oko a ucho, mají však v genitivu a lokálu většinou koncovku -iju (oč-iju, uš-iju), v dativu a instrumentálu koncovku -ima (oč-ima, uš-ima).
 
===== Deklinace čtvrtá (ā-kmenová a jā-kmenová) =====
Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -a (tato mají v genitivu singuláru -y) nebo -'a či -'i (tato mají v genitivu singuláru -ę).<br />
Vzor skloňování jmen zakončených na -a (ryba, -by, ž.):¨
|}
Poznámka: V mladších textech bývá u vzoru bogyn'i ve vok.sg. koncovka -je (bogyn-je), v instr.sg. koncovka -jejǫ (bogyn-jejǫ), v dat.pl. koncovka -jamъ (bogyn-jamъ), v lok.pl. koncovka -jachъ (bogyn-jachъ), v instr.pl. koncovka -jami (bogyn-jami) a v dat. a instr.du. koncovka -jama (bogyn-jama).
 
===== Deklinace čtvrtá (souhlásková) =====
Patří do ní podstatná jména všech rodů mající v nom.sg. a vok.sg. (a u středních i v ak.sg.) o jednu slabiku méně než v ostatních pádech, gen.sg. má vždy zakončení -e. Podle vztahu zakončení nom.sg. a gen.sg. se rozeznávají: a) n-kmeny (mužské -y (nebo -enь)/-ene, střední -ę/-ene), b) ū-kmeny (-y/-ъve, ženské), c) r-kmeny (-i/-ere, ženské), d) s-kmeny (-o/-ese, střední), e) t-kmeny (-ę/-ęte, střední)<br />
Vzor skloňování ū-kmenů mužského rodu (plamy, -mene, m.):
Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny mužského rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení.
 
==== Přídavná jména ====
Přídavná jména se (v základním stupni) skloňují dvěma různými způsoby - tak rozeznáváme skloňování jmenné a skloňování složené. Kterékoli přídavné jméno se může skloňovat kterýmkoli z obou způsobů. Je však viditelná tendence používat skloňování jmenné, když je přídavné jméno v přísudku (tj. ve spojení se slovesem byti) a skloňování složené, když je přídavné jméno v přívlastku.
 
===== Skloňování jmenné =====
Přídavná jména v tomto typu skloňování se skloňují stejně jako podstatná jména 1. a 4. deklinace. Podle 1. deklinace se tvoří mužské a střední tvary přídavného jména, podle 4. deklinace ženské tvary. Zda se použije měkký nebo tvrdý vzor, záleží na zakončení přídavného jména. V mužském rodu se na rozdíl od podstatných jmen vok.sg. většinou rovná nom.sg.
 
===== Skloňování složené =====
Tento typ skloňování je mladší a vznikl z tvarů skloňování jmenného připojením tvarů (zaniklého) ukazovacího zájména *jь, *ja, *je.<br />
Tvrdý vzor skloňování složeného (dobryi, -raě, -roe):
|}
Poznámka: V mladších textech bývá v mužském rodu v gen.sg. koncovka -ajego (ništ-ajego), v dat.sg. koncovka -ujemu (ništ-ujemu), v nom., ak. a vok.du. koncovka -aja (ništ-aja), v ženském rodu v nom.sg. koncovka -aja (ništ-aja), ve středním rodu v nom.sg. koncovka -eje (ništ-eje) a v nom., ak. a vok.pl. koncovka -aja (ništ-aja).
 
===== Stupňování přídavných jmen =====
====== Druhý stupeň (komparativ) ======
Druhý stupeň přídavných jmen se tvoří dvěma způsoby - kratším nebo delším. Kratší způsob je méně užívaný, tvoří se přidáním zakončení -jьjь v nom.sg. mužs., -jьši v nom.sg. žens. a -je v nom.sg. stř. rodu. Většinou se užívá u přídavných jmen zakončených příponami -ъkъ, -okъ a -ьkъ (tyto přípony se pak při tvoření druhého stupně vynechávají) a ke tvoření tvarů druhého stupně od kmenů, od nichž není utvořen základní stupeň (týká se zejména nepravidelného stupňování), u ostatních přídavných jmen zřídka. Před -j- na začátku přípony se měkčí předchozí souhláska a -j- většinou zaniká.<br />
Delší způsob je obvyklejší, tvoří se přidáním zakončení -ějь v nom.sg. mužs., -ějši v nom.sg. žens. a -ěje v nom.sg. stř. rodu, přídavná jména zakončená na -ьnъ jej užívají výhradně. Obojí způsob se může užít jak ve skloňování jmenném, tak složeném. Končí-li základ přídavného jména na -k-, -g- nebo -ch-, měkčí se tyto souhlásky na -č-, -ž- a -š- a -ě- v příponě se mění na -a-.<br />
|}
Poznámka: V mladších textech se vyskytují v koncovkách stejné hláskové obměny jako u složeného skloňování základního stupně přídavných jmen (viz tam).
 
====== Třetí stupeň ======
Třetí stupeň přídavných jmen se tvoří několika způsoby:<br />
a) pomocí přípony naji- připojované ke tvaru druhého stupně,<br />
d) ve srovnání (výběr z množiny) pouhým tvarem druhého stupně.<br />
 
==== Zájména ====
Zájména se podle skloňování dělí na dvě skupiny - zájména osobní a zájména rodová (ukazovací, vztažná, vytýkací, tázací, neurčitá, záporná, souhrnná, přivlastňovací).
 
===== Zájména osobní =====
Skloňování zájmen osobních a zájména zvratného:
{| class="wikitable"
Poznámka: V dat.sg. jsou tvary mьně, tebě, sebě přízvučné, tvary mi, ti, si nepřízvučné.
 
===== Zájména rodová =====
====== Vzor skloňování zájmen ukazovacích (tъ, ta, to) ======
 
{| border="1" cellspacing="0" align="center"
|}
Podle tohoto vzoru se skloňují ukazovací zájména onъ, ovъ, takъ, tolikъ, selikъ, tázací zájména kakъ, kolikъ, vztažná zájména jakъ, jelikъ, souhrnné zájméno vьsjakъ, zájméno vytýkací samъ, číslovky jedinъ, dъva, oba a přídavná jména mъnogъ, drugъ a inъ. Přídavná jména mъnogъ, drugъ a zakončená na -likъ mají zájmenné tvary jen v pádech, kde je před souhláskou koncovky hlásku -ě-, jinak mají tvary jmenného nebo složeného skloňování přídavných jmen.
====== Skloňování ukazovacího zájména jь, ja, je ======
 
====== Skloňování ukazovacího zájména jь, ja, je ======
{| border="1" cellspacing="0" align="center"
|-----
|}
Podle tohoto vzoru se skloňují přivlastňovací zájména mojь, tvojь, svojь, našь, vašь, tázací zájméno čьjь, ukazovací zájméno sicь, přídavné jméno tuždь (ale může se skloňovat i podle přídavných jmen) a číslovky podílné dъvojь, obojь a trojь. Tvary označené hvězdičkou (*) nejsou u zájména jь doloženy. V mladších textech je u zájména jь ve středním rodu v ak.pl. tvar j-a.
====== Skloňování zájména vьsь, vьsě, vьse ======
 
====== Skloňování zájména vьsь, vьsě, vьse ======
{| border="1" cellspacing="0" align="center"
|-----
|}
Poznámka: Ve dvojném čísle se zájméno vьsь nevyskytuje.
====== Skloňování zájména sь, si, se ======
 
====== Skloňování zájména sь, si, se ======
{| border="1" cellspacing="0" align="center"
|-----
|}
Poznámka: V mladších textech je v mužském rodu v nom. a ak.du. koncovka -ьja (s-ьja).
====== Skloňování tázacího zájména kyi, kaě, koe ======
 
====== Skloňování tázacího zájména kyi, kaě, koe ======
{| border="1" cellspacing="0" align="center"
|-----
|}
Poznámka: Ve dvojném čísle je zájméno kyi doloženo jen v uvedených pádech.
====== Skloňování zájmen tázacích kъto a čьto ======
 
====== Skloňování zájmen tázacích kъto a čьto ======
{| border="1" cellspacing="0" align="center"
|-----
|}
Poznámka: Zájména kъto a čьto se nevyskytují v dvojném a množném čísle.
 
==== Slovesná participia ====
Participia jsou sice tvary utvořené od sloves, ale jednou z jejich podstatných vlastností - která je spojuje se jmény - je skutečnost, že se skloňují, proto jsou zde zařazena mezi jména do oddílu skloňování.
===== Participium přítomné (prézenta) činné =====
Participium přítomné činné se tvoří od prézentního slovesného kmene (viz u sloves); u první a druhé slovesné třídy (viz u sloves) má v nom.sg. mužského rodu zakončení -y, v gen.sg. -ǫšta, u třetí slovesné třídy v nom.sg. mužského rodu zakončení -'ę, v gen.sg. -jǫšta, u čtvrté slovesné třídy v nom.sg. mužského rodu zakončení -ę a v gen.sg. -ęšta. Participium přítomné činné se skloňuje jako přídavné jméno.<br />
Vzor skloňování participia přítomného činného sloves první a druhé třídy (nesy, -sǫšta) ve skloňování jmenném:
| 7. || chval-ęšti || chval-ęštami || chval-ęšti
|}
 
===== Participium přítomné (prézenta) trpné =====
Participium minulé trpné se tvoří od přítomného slovesného kmene (zakončeného u jednotlivých tříd na -o-, -no-, -je-, -i-, viz u sloves) přidáním přípony -m-. Participium minulé trpné se skloňuje jako tvrdý vzor přídavných jmen jmenného nebo složeného skloňování.<br />
Vzor skloňování participia přítomného trpného sloves první třídy ve skloňování jmenném (vedomъ, -ma, -mo):
| 7. || vedo-m-y || vedo-m-ami || vedo-m-y
|}
 
===== Participium minulé (préterita) =====
Participium minulé činné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz u sloves). Pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na souhlásku, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -ъš- a v mužském rodu v nom.sg. je koncovka -ъ, pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na samohlásku -i, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -'ьš- a v mužském rodu v nom.sg. je koncovka -'ь, pokud je infinitvní slovesný kmen zakončen na jinou samohlásku, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -vъš- a v mužském rodu v nom.sg. je koncovka -vъ. Participium minulé činné se skloňuje jako přídavné jméno.<br />
Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na souhlásku ve skloňování jmenném (nesъ, -sъša):
|}
Poznámka: Participium préterita trpné ve staroslověnštině neexistuje.
 
===== Participium perfekta činné =====
Participium perfekta činné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz slovesa) příponou -l-. U sloves IA třídy a u atematického slovesa jasti, jejichž kořen je zakončen na -t- nebo -d-, tato souhláska před -l- zaniká. U sloves IA třídy, která mají v kmeni -r- nebo -l- se tvoří participium perfekta činné od kořene s oslabeným stupněm samohlásky. U sloves IIA třídy se přípona -l- připojuje většinou ke kmeni bez přípony -nǫ-. Participium perfekta činné se skloňuje jako přídavné jméno ve skloňování jmenném, vyskytuje se však jen v nominativu všech čísel.<br />
Vzor tvarů participia perfekta činného (plulъ, -la, lo).
| 1. || plu-l-i || plu-l-y || plu-l-a
|}
 
===== Participium perfekta trpné =====
Participium perfekta trpné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz slovesa) příponami -t- nebo -n- nebo -en-.<br />
Příponou -t- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: IA třídy s kmenem zakončeným na nosovou samohlásku; sloves s infinitivním kmenem zakončeným na -rě-; sloves IIIA třídy s infinitivním kmenem zakončeným na -i- nebo -ě-.<br />
| 7. || peč-en-y || peč-en-ami || peč-en-y
|}
 
==== Číslovky ====
Číslovky tvoří z hlediska tvarosloví různorodou skupinu, v níž se vyskytují tvary skloňované jako podstatná jména, tvary skloňované jako přídavná jména, tvary skloňované jako zájména a tvary nesklonné. Dohromady však číslovky do jednoho slovního druhu spojuje jejich výrazný význam.<
===== Číslovky základní =====
 
===== Číslovky základní =====
'''Jednotky:''' 1. jedinъ, -ina, -ino, 2. dъva, dъvě, dъvě, 3. trьje, tri, tri, 4. četyre, -yri, -yri, 5. pętь, 6. šestь, 7. sedmь, 8. osmь, 9. devętь, 10. desętь.<br />
Číslovky jedinъ (má též druhotvar jedьnъ) a dъva (stejně i číslovka oba) se skloňují jako zájméno tъ (viz; číslovky dъva a oba jen v dvojném čísle).<br />
Desítky ke stovkám a jednotky k desítkám se připojují spojkou i.<br />
Poznámka: Spojování počítaných předmětů nebo osob s číslovkami je uvedeno v oddílu Skladba.
 
===== Číslovky řadové =====
'''Jednotky:''' 1. prьvyi, -vaja, -voje, 2. vъtoryi, -raja, -roje nebo drugyi, -gaja, -goje, 3. tretii, -tьja (nebo -tьjaja), -tьje (nebo -tьjeje), 4. četvrьtyi, -taja, -toje, 5. pętyi, -taja, -toje, 6. šestyi, 7. sedmyi, 8. osmyi, 9. osmyi, 9. devętyi, 10. desętyi.<br />
'''Číslovky 11-19:''' spojení řadové číslovky pro jednotku a výrazu na desęte. Pro 11 se užívá místo číslovky prьvyi výrazu jedinyi.<br />
'''Desítky, stovky a tisícovky:''' 20. dъvadesętьnyi, 30. tridesętьnyi, 40. četyridesętьnyi, 50. pętьdesętьnyi, 60. šestьdesętьnyi, 70. sedmьdesętьnyi, 80. osmьdesętьnyi, 90.devętьdesętьnyi, 100. sъtьnyi, 1000. tysǫštьnyi.<br />
Číslovky řadové se skloňují jako přídavná jména ve skloňování složeném.
 
===== Číslovky druhové =====
2. dъvojь, -voja, voje; obojь, -ja, -je, 3. trojь, -ja, -je, 4. četvorъ, -ra, -ro, 5. pętorъ, -ra, -ro, 6. šestorъ, -ra, ro, 7. sedmorъ, -ra, -ro, 8. osmorъ, -ra, -ro, 9. devętorъ, -ra, -ro, 10. desętorъ, -ra, ro.<br />
Druhové číslovky dъvojь, obojь, trojь se skloňují jako zájméno jь, ja, je, ostatní číslovky se skloňují jako přídavná jména ve jmenném skloňování.