Privilegium minus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: it:Privilegium minus |
celková úprava a rozšíření dle uvedené literatury |
||
Řádek 1:
'''Privilegium minus''' je jeden z nejdůležitějších středověkých rakouských státoprávních dokumentů, vydáno bylo [[19. září]] [[1156]] [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císařem]] [[Fridrich I. Barbarossa|Fridrichem Barbarossou]] pro [[Jindřich II. Babenberský|Jindřicha Jassomirgota]] z rodu [[Babenberkové|Babenberků]] a jeho druhou manželku [[Teodora Komnenovna|Teodoru]]. Tento dokument povyšoval Rakousko z dosavadního [[markrabství]] na [[vévodství]]. Vláda v zemi byla zaručena Babenberkům a to dědičně bez ohledu na pohlaví. Bezdětný panovník mohl zemi odkázat dle svého vlastního uvážení a bez účasti šlechty.
==
Jako ''privilegium minus'' je tato listina označovaná od roku [[1852]] (poprvé W. Wattenbach), aby se odlišila od tzv. [[Privilegium maius|''privilegia maius'']], padělku vévody [[Rudolf IV. Habsburský|Rudolfa IV.]] ze 14. století.
== Souvislosti vydání a obsah dokumentu==
Udělení tohoto význameného privilegia bylo plodem kompromisu mezi [[Jindřich II. Babenberský|Jindřichem Jasomirgottem]] a [[Jindřich Lev|Jindřichem Lvem]] z [[Welfové|welfské dynastie]], kteří si oba nárokovali titul [[Seznam bavorských vládců|vévody bavorského]]. Jindřich Jasomirgott se zřekl [[Seznam bavorských vládců|Bavorského vévodství]], [[Jindřich Lev]] naopak Východní marky (tedy Rakouského markrabství) a vazba rakouských zemí na [[Bavorsko]] byla nadále zrušena. Císař následně povýšil Východní marku na [[vévodství]] a to udělil v léno Jindřichu II. Jasomirgottovi a jeho manželce Theodoře.
Tato část privilegia úzce souvisí s tehdejší dynastickou situací: vévodský pár měl roku [[1156]] pouze pětiletou dceru [[Anežka Babenberská|Anežku]], synové [[Leopold V. Babenberský|Leopold]] a [[Jindřich I. z Mödlingu|Jindřich]] se narodili teprve o rok, respektive o dva roky později. Společné udělení země v léno oběma manželům mělo posílit pozici vévodkyně, i když jí nedávalo reálná vladařská práva, a kdyby Jindřich II. Jasomirgott, jemuž bylo v této době již téměř padesát let a měl pouze dva bratry zasvěcené duchovnímu životu, zemřel, snad by jí i umožnilo ujmout se regentství.
Další dva články privilegia zajišťovaly, aby mohla zemi v případě, že by vévodský pár neměl syny, zdědit dcera. Za prvé se jednalo o výsadu ženského nástupnictví: dcery vévodského páru měly stejná práva jako synové, pouze však v případě, že vévoda neměl mužského dědice. Rakouské vévodství se tak stalo tzv. ženským lénem. Druhý článek garantoval právo, na jehož základě mohl vévodský pár v případě bezdětnosti svobodně určit svého nástupce, tedy tzv. ''libertas affectandi''. Vybraný nástupce musel sice přijmout zemi v léno od císaře, ale to bylo v tomto případě chápáno pouze jako formální akt. Toto právo pak mohl vévoda samozřejmě využít k posílení nároků manžela své dcery.
Na základě ''privilegia minus'' byl rakouský vévoda navíc osvobozen od povinné účasti na říšských sněmech s výjimkou těch, které se konaly v Bavorsku, byl vrchním soudcem ve svých zemích (vévodství mu bylo uděleno ''cum omni iure'', tedy se vším právem), bojovat pod říšskými praporci měl jen v případě, že by bylo ohroženo jeho vlastní panství nebo se válčilo v sousedních zemích. Zde se nejednalo jen o otázku politické prestiže, ale o věc finanční úlevy. Vyzbrojení a živení vojska i výprava na říšský sněm byly totiž relativně nákladnými záležitostmi a vévoda tak nadále nemusel, pokud sám nechtěl, vynakládat na tyto věci ne nepodstatné částky.
== Literatura ==
{{Portál Středověk}}
{{Portál Rakousko}}
* Appelt, H.: Privilegium minus. Das staufische Kaisertum und die Babenberger in Österreich, Wien-Köln-Graz 1973, ISBN 3-205-08360-1.
* Fiala, Z.: Die Urkunde Kaiser Friedrichs I. für den böhmischen Fürsten Vladislav II. von 18.1.1158 und das ,,Privilegium minus" für Österreich, MIÖG 78/1970, s.167-192.
* Juritsch, G.: Geschichte der Babenberger und ihrer Länder (976-1246), Innsbruck 1894.
* Lechner, K.: Die Babenberger. Markgrafen und Herzoge von Österreich 976-1246, 3. Aufl., Wien-Köln-Graz 1985.
* Lexikon des Mittelalters, Bd. 7, s. 230-231.
* Veber, V. a kol.: Dějiny Rakouska, Praha 2002, ISBN 80-7106-491-2, s. 89-90.
* Zöllner, E.: Das Privilegium minus und seine Nachfolgebestimmungen in genealogischer Sicht, MIÖG 86/1978, s. 1-26.
[[Kategorie:Dějiny Rakouska]]
[[Kategorie:Babenberkové]]
| |||