Josif Vissarionovič Stalin: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 59:
V roce 1939 stál svět na prahu další velké války a Stalin se cítil být dost silný, aby začal prosazovat své zájmy v evropském prostoru. I nyní však byl opatrný. Považoval za nutné mít spojence a záruky, že svět bude natolik rozštěpen, že se nebude o jeho tažení zajímat. Hodlal tedy zůstat silný a postupovat po krůčkách. Tento systém je patrný na celém jeho tažení v letech [[1939]]–[[1941]], kdy důsledně dbal, aby stanul vždy jen proti jednomu malému nepříteli. V srpnu 1939 jeho SSSR uzavřel [[Pakt Ribbentrop-Molotov|pakt o neútočení]] s [[Adolf Hitler|Hitlerovým]] Německem, v jehož dodatcích si oba státy rozparcelovaly přilehlou část Evropy a přislíbily vzájemnou podporu svých tažení. SSSR [[17. září]] 1939 napadl Polsko, prohrávající svůj boj s Německem (tvrdil, že jde chránit ukrajinské a běloruské obyvatelstvo). Rezervní jednotky [[Polská armáda|polské armády]] rozmístěné na východních hranicích pochopitelně nedokázaly [[Rudá armáda|Rudou armádu]] zastavit. Hrozbou násilím si vynutil spojenecké smlouvy a rozmístění svých jednotek v [[Litva|Litvě]], [[Lotyšsko|Lotyšsku]] a [[Estonsko|Estonsku]]. Když se však s těmito a ještě dalšími požadavky obrátil na Finsko, byl odmítnut.
„Budoucí svazová republika“, jak Stalin Finsko opakovaně nazýval, velice dobře chápala smysl a cíle jeho politiky a byla odhodlána bojovat. [[30. listopad]]u 1939 [[Sovětský svaz|SSSR]] Finsko napadl (tzv. [[Zimní válka|Zimní válka]]). Vzápětí byla ustavena Dělnicko-rolnická vláda Finska pod vedením [[Otto Kuusinen]]a, kterou Stalin označil za jedinou legitimní vládu Finska, s níž je ochoten jednat. Jenže Finové, byť hůře vyzbrojeni a několikanásobně přečísleni, bojovali s výjimečnou urputností a Rudá armáda zdecimovaná čistkami měla s lámáním jejich odporu obrovské potíže. Svět navíc vyjádřil svou nelibost – SSSR byl za tuto nevyprovokovanou agresi vyloučen ze [[Společnost národů|Společnosti národů]] a Británie a [[Francie]] začaly navzdory své válce s Německem uvažovat o [[intervence|intervenci]]. Stalin se tedy rozhodl prozatím ustoupit od podmanění celého Finska (po otřesném výkonu jeho vojsk to není zas až tak překvapivé) a spokojil se s vysokými územními zisky. Celkově si však velmi ztížil situaci, protože nepovedené tažení zničilo vynikající pověst, kterou Rudá armáda získala obsazením Polska a porážkami [[Japonsko|Japonců]] a [[Čína|Číňanů]] v předchozích letech.
Krátce po ukončení [[zimní válka|Zimní války]] SSSR násilím obsadil Pobaltí (včetně Litvy, což bylo v rozporu s Paktem, nicméně Německo to překouslo) a poté přinutil [[Rumunsko]] k odevzdání [[Bessarábie]]. Pak znovu obrátil pozornost k Finsku, ale to získalo už podporu a záruky Německa. Když pak se v severním Finsku objevily německé jednotky, rozhodl se Stalin prozatím od jeho obsazení ustoupit. Následně musel svoji expanzi Evropou ukončit, protože na utkání s Německem se necítil a všechny potenciální cíle byly pod německou ochranou. Soustředil se tedy na budování armády a pacifikaci území, která obsadil, kde rozpoutal teror takových rozměrů, že vzhledem k němu se jinak úděsné ztráty Finska ze Zimní války (25 000 mrtvých a 60 000 raněných při celkovém počtu 3,8 miliónů obyvatel) jeví jako „dobrý obchod“ (jen počet přímo zavražděných Litevců během let [[1940]]–[[1941]] se odhaduje na minimálně 100 000).
| |||