Foederati: Porovnání verzí

'''''Foederati''''' (foederáti –[[latina|latinsky]] spojenci) byly vojenské jednotky [[Barbaři|barbarských]] kmenů, především [[Germáni|germánského]] původu, včleňované na základě smlouvy (''foedus'') do [[Římská říše|římské]] armády. To si vynutily především podmínky v pozdně římském císřství. V té době byla římská říše napadána stále novými barbarskými útočníky, které nebyla schopna zvládnout. Současně trpěla armáda nedostatkem vojáků. Zařazování federátů do římského vojska bylo nouzovým řešením, které v sobě neslo mnohá nebezpečí. Jedním z nich byla silná barbarizace nejen armády, ale celé římské společnosti, neboť Germáni pronikli do různých sfér správního aparátu včetně císařského dvora. Druhé nebezpečí představovala možnost, že se germánští federáti spojí se svými soukmenovci, proti kterým měli bojovat.

Římskými spojenci se za vlády [[Constantinus I.|Konstantina Velikého]] stali [[Góti]], sídlící v severním [[Podunají]]. Po příchodu [[Hunové|Hunů]] překročili roku [[376]] [[limes|římskou hranici]] na [[Dunaj]]i a požádali císaře [[Valens|Valenta]] o [[azyl]]. Panovník se rozhodl přijmout pouze jednu skupinu, [[Tervingové|Tervingy]], a usadil je jako federáty v podunajských [[provincie|provinciích]], především v [[Thrákie|Thrákii]]. Doufal, že tímto způsobem posílí obranu dunajské hranice a sám se bude moci věnovat válce s [[Persie|Persií]]. Vzápětí však došlo k mohutnému povstátnípovstání gótskch spojenců, ke kterým se připojila si druhá gótská skupina, [[Greutungové]], která si vynutila přechod přes Dunaj. Gótové vyplenili téměř celý [[Balkán]] a roku [[378]] porazili římské vojsko [[Bitva u Adrianopole (378)|u Adrianopole]]. Teprve roku [[382]] se císařům [[Theodosius I.|Theodosiovi I.]] a [[Gratianus|Gratianovi]] podařilo Góty uklidnit a uzavřít s nimi dohodu (''foedus''). Gótové byli znovu usazeni na území říše, získali půdu a bylo jim povoleno řídit se vlastními zákony, to znamená, že si zachovali značnou autonomii, nesměli však mít svého náčelníka. Jako foederáti byli povinni službou v římském vojsku a řada gótských velmožů poté udělala kariéru v římských [[legie|legiích]].

Koncem [[5. století]] sídlila v [[Thrákie|Thrákii]] skupina gótských federátů, která zastávala vysoce privilegované postavení a měla blízko k panovnickému dvoru. V jejím čele stál [[Theodorich Strabón]]. Tato skupina se dostala do konfliktu s Góty, kteří sem přišli pod vedením [[Theodorich Veliký|Theodoricha]] z rodu Amalů z [[Panonie]]. Jejich spory podněcoval císař. Vzápětí se ovšem panonští i thráčtí Gótové spojovali proti císaři a pořádali ničivé nájezdy do vnitrozemí říše. Po Strabónově smrti v roce [[481]] se obě skupiny sjednotili pod vládou Theodoricha Amala, a položili tak základy novému mocnému politickému celku [[Ostrogóti|Ostrogótů]]. Roku [[483]] uzavřeli s císařem [[Zenon]]em, kterému nezbývalo než respektovat Theodorichovy úspěchy, dohodu, na jejímž základě byli panonští Gótové usazeni v Dácii a Moesii a Theodorich jmenován císařským vojevůdcem s vysokým ročním platem a [[konzul]]em na rok [[484]], což představovalo pro barbarského krále nevídané pocty. Roku [[488]] odešli Ostrogóti na Zenonův podnět do [[Itálie]], aby zde bojovali proti [[Skirové|Skiru]] [[Odoaker]]ovi, římskému vojevůdci germánského původu, kterého prohlásili germánští žoldnéři[[žoldnéř]]i roku [[476]] po sesazení posledního římského císaře [[Romulus Augustus|Romula Augustula]] za panovníka.

* [[federaceFederace]]