Dohody z Osla: Porovnání verzí

Podepsání dohod z Osla se však, přestože se jednalo o významný krok na cestě k míru, ukázalo jako dosti kontroverzní krok a ukázalo se, že tento mírový proces situaci značně zkomplikoval. Především na palestinské politické scéně začala sílit opozice a to zejména [[Hamas]]u a [[Palestinský islámský džihád|Palestinského islámského džihádu]], které se proti [[Organizace pro osvobození Palestiny|OOP]] a Smlouvám z Osla začaly vymezovat. Současně se začaly stupňovat i teroristické akce, kterým však nedostatečně vyzbrojená a vycvičená palestinská policie, která v palestinských autonomních oblastech nahradila izraelské vojáky, neuměla dostatečně čelit. Mírový proces a jeho důsledky vyvolal reakci i v Izraeli, kde se proti smlouvě vymezila nejsilnější opoziční pravicová strana [[Likud]] a další pravicová uskupení.

 

=== Přechodná dohoda Oslo II ===

Po zdlouhavých jednání byla [[28. září]] [[1995]] ve Washingtonu podepsána dohoda o rozšíření autonomie Západního břehu a Pásma Gazy, tzv. Oslo II, za izraelskou stranu premiérem Jicchakem Rabinem a za palestinskou stranu Jásirem Arafatem. Svatá místa na Západním břehu byla předána do rukou Palestinců s výjimkou jeskyně Machpelach v [[Hebron]]u a speciálními ujednáními pro hrob [[Ráchel]] v [[Betlém]]ě a [[Josef (patriarcha)|Josefa]] v [[Nábulus]]u. Tato ujednání zaručovala volný přístup ke všem hrobům. V dohodě se Izrael zavázal zvýšit objem vody pro Palestince na 28 milionů krychlových litrů ročně. Na základě smlouvy mělo být postupně propuštěno 5 až 6 tisíc palestinských vězňů zadržovaných v izraelských věznicích. Proti smlouvě se však zvedla vlna protestů a to jak na palestinských autonomních územích tak v Izraeli. V Izraeli odpor vyvrcholil zavražděním premiéra Jicchaka Rabina [[4. listopad]]u [[1995]] náboženským [[sionismus|sionistou]] Jigalem Amirem. Na palestinských územích pak Palestinský islámský džihád vyzval k pokračování boje proti Izraeli.