Otevřít hlavní menu

Změny

pokus o zapracování předešlých změn
 
==Dnešní pojetí u různých církví==
[[Katolická církev]], [[pravoslaví]], [[východní monofyzitské církve]], [[nestoriánské církve]], [[lutherské církve]], [[anglikánská církev]] a [[starokatolická církev]] se drží přesvědčení, že apoštolská posloupnost je zachována prostřednictvím [[svěcení]] ([[ordinace]]) biskupů v nepřerušené osobní linii, avšak nauku tyto církve nevykládají shodně.
 
Pro římskokatolickoukatolickou a pravoslavnou teologii má nepřerušenost apoštolské posloupnosti velký význam kvůli [[Ježíš Kristus|Kristovu]] zaslíbení, že církev „brány pekel nepřemohou“ ([[Bible]], [[Matoušovo evangelium]] 16,18) spolu s dalším příslibem, že bude s apoštoly až do konce věků. Pokud by apoštolská posloupnost byla přerušena, pak by to znamenalo, že [[Ježíš]] tento svůj slib nedodržel. ŘímskoatolickáKatolická církev i pravoslaví věří, že víra každé z nich je v souladu s vírou apoštolů (viz výše Irenej z Lyonu).
 
Římští katolíciKatolíci uznávají platnost apoštolské posloupnosti pravoslavných a východních monofyzitských církví, východní církve však naopak platnost apoštolské posloupnosti u katolíků neuznávají. Papež [[Lev XIII.]] prohlásil ve své [[papežská bula|bule]] ''Apostolicae curae'', že [[římskokatolická církev]] věří, že svěcení u anglikánů nejsou platné, protože v obřadu svěcení došlo ke změně v době anglického krále [[Edward VI.|Edwarda VI.]]Dnes přijímají anglikánští biskupové svěcení i od starokatolických biskupů, kde je apoštolská posloupnost neporušená.
 
Apoštolská posloupnost u starokatolických církví postupovala skrze holandskou starokatolickou církev, kdterá má posloupnost doloženu od počátku 18. století. Jak ukazuje web http://www.catholic-hierarchy.org, apoštolská posloupnost většiny současných římsko-katolických biskupů (stejně tak i starokatolických) se odvíjí od kardinála Scipiona Rebiby (+1577.
 
Krom zachování historického předání posloupnosti východní monofyzitské církve a pravoslavné církve ještě vyžadují, aby nositel církevního úřadu zachoval pravoslavnou víru, tj. v jejich chápání víru apoštolů. [[Arménská apoštolská církev]], jedna z východních monofyzitských církví uznává katolická biskupská svěcení bez tohoto vymezení (a naopak katolická církev uznává biskupská svěcení této církve).
 
Některé protestantské církve včetně anglikánskéanglikánská církvecírkev, [[episkopální církev|episkopální církve]], lutherské církve, starokatolická církev a některé církve [[metodisté|metodistické]] si podle svého přesvědčení uchovaly apoštolskou posloupnost též uchovaly.
 
Většina protestantských církví ale neučí, že by podobné historické předání prostřednictvím vkládání rukou bylo nezbytné. Apoštolové jako učedníci Ježíšovi jsou pro ně sami o sobě dostatečným základem pro církev po celé dějiny skrze [[Bible|Písmo svaté]], které sepsali. Mít víru apoštolů pro ně znamená věřit v to, co říká Písmo a přijímat toto slovo v Duchu Svatém. Toto pojetí vychází z protestantských principů ''[[sola fide]]'' a ''[[sola scriptura]]''.