První válka v Kašmíru: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
úprava
box, iw, formální úpravy textu (ne obsahové). přepsán úvod
Řádek 1:
{{Upravit - historie}}
{{Infobox - válka
| Střetnutí= Indicko-pákistánská válka, 1947–1948
| konflikt = [[Indicko-pákistánské války]]
| image =
| komentář =
| trvání = [[21. říjen|21. října]] 1947 – [[31. prosinec|31. prosince]] 1948
| místo =
| příčina = spor o území Kašmíru
| výsledek = [[Kašmír]] rozdělen [[Linie kontroly|Linií kontroly]] na indickou (dnes [[Džammú a Kašmír]] o rozloze asi 101 387 km²) a pákistánskou část (dnes [[Azád Kašmír]] o rozloze okolo 13 397 km² a [[Severní oblasti]] – asi 72 496 km²)
| Území =
| strana1 = [[Image:Flag of India.svg|22px]] [[Indie]]
| strana2 = [[Image:Flag of Pakistan.svg|22px]] [[Pákistán]]
| velitel1 =
| velitel2 =
| síla1 =
| síla2 =
| ztráty1 =
| ztráty2 =
| poznámky =
}}
'''První válka v Kašmíru''' bylo [[válka|vojenské střetnutí]] mezi [[Pákistán]]em a [[Indie|Indií]], které se v letech 1947–1948 vedlo o území [[Kašmír]]u. Výsledkem bojů bylo rozdělení bývalého knížectví Kašmír na pákistánskou a indickou část, hranice mezi územími se nazývá [[Linie kotroly]]. Na indické části se dnes nachází svazový stát [[Džammú a Kašmír]], na pákistánské [[Azád Kašmír]] a [[Severní oblasti]].
 
== Pozadí konfliktu ==
'''Indicko-pákistánský spor''' je jedním z nejdéle trvajících [[válka|válečných konfliktů]] současnosti. Vypukla v důsledku rozdělení [[Indie]] podle [[náboženství|náboženského]] klíče.
Ve dnech 14. až 15. srpna [[1947]] byla vyhlášena nezávislost [[Indie]], z velké části na tom měl podíl [[Mahátma Gándhí]]. Od roku [[1913]] nabádal Indy k [[Politika|politice]] občanské neposlušnosti a pasivní rezistence. V této politice pokračoval i po získání [[nezávislost]]inezávislosti – snažil se především o nenásilné řešení konfliktu mezi [[muslim]]y a [[hinduismus|hinduisty]].
 
Na území [[Indie]] bylo 565 [[Knížectví|knížecích států]], jejichž vládcové se ještě před osamostatněním [[Indie]] měliměly rozhodnout, zda se chtějí připojit k [[Pákistán]]uPákistánu či k Indii. Hinduistický [[maharadžamahárádža]] [[Hari Singh]] se dlouho nemohl rozhodnout, zda se připojit k [[Pákistán]]uPákistánu (v [[Kašmír]]u žilo 65% [[muslim]]ůmuslimů) nebo k Indii. Sám [[maharadža]]mahárádža byl totiž Ind. Když rozdělení proběhlo, doufal, že se mu podaří udržet nezávislost Kašmíru v [[království]], kde by se sám stal [[král]]em. Pákistán a Indie požadovali [[referendum]] obyvatelstva.
 
== Průběh války ==
== První konflikt v Kašmíru ==
=== Předcházející události ===
Ve dnech 14. až 15. srpna [[1947]] byla vyhlášena nezávislost [[Indie]], z velké části na tom měl podíl [[Mahátma Gándhí]]. Od roku [[1913]] nabádal Indy k [[Politika|politice]] občanské neposlušnosti a pasivní rezistence. V této politice pokračoval i po získání [[nezávislost]]i – snažil se především o nenásilné řešení konfliktu mezi [[muslim]]y a [[hinduismus|hinduisty]].
V Pákistánu se od počátku konfliktu prosazujeprosazoval sílící vliv [[Muhammad Alí Džinnáh|Muhammada Alí Džinnáha]], který se v roce 1947 stávástal generálním [[guvernér]]em v Pákistánu. Do té doby podporuje muslimská povstání a rozdělení Indie na muslimskou a hinduistickou část. Počátkem října se [[Muhammad Alí Džinnáh]] (silně nemocný [[tuberkulóza|tuberkulózou]]) vydávávyal na (zdravotní) cestu do Kašmíru. Ve skutečnosti chcechtěl zjistit, zda se [[Hari Singh]] rozhodl připojit k Pákistánu či nikoliv. Dostalo se mu však záporné odpovědi – Singhův emisar zároveň Džinnáhovi doručil zprávu, že Singh si nepřeje Džinnáhův pobyt v Kašmíru ani za účelem [[rekreace]]. To zapříčinilo rozpoutání první [[válka|války]] v Kašmíru.
 
V nastalé situaci se válka o několik dnů zdržela díky problému s vysokými [[důstojník]]y. Jednalo se stále ještě totiž o [[Angličan]]y na obou stranách znesvářených stran. Zdráhali se bojovat proti svými bývalými spolubojovníky z období před rokem 1947. Vrchním velitelem Pákistánské armády byl [[Frank Messevry]]. [[Muhammad Alí Džinnáh]] se rozhodl poslat důstojníka pro dodávky zbraní do [[Londýn]]a, ve skutečnosti se potřeboval Messevryho zbavit. Messevry si válku nepřál, vyžádal si proto ujištění [[Pákistán]]skéhoPákistánského [[Předseda vlády|premiéra]] [[Lijákát Alí Chán|Lijákáta Alí Chána]], že se žádný ozbrojený konflikt nechystá.
Na území [[Indie]] bylo 565 [[Knížectví|knížecích států]], jejichž vládcové se ještě před osamostatněním [[Indie]] měli rozhodnout, zda se chtějí připojit k [[Pákistán]]u či k Indii. Hinduistický [[maharadža]] [[Hari Singh]] se dlouho nemohl rozhodnout, zda se připojit k [[Pákistán]]u (v [[Kašmír]]u žilo 65% [[muslim]]ů) nebo k Indii. Sám [[maharadža]] byl totiž Ind. Když rozdělení proběhlo, doufal, že se mu podaří udržet nezávislost Kašmíru v [[království]], kde by se sám stal [[král]]em. Pákistán a Indie požadovali [[referendum]] obyvatelstva.
 
Messevry odcestoval do [[Spojené království|Británie]] a 22. října do muslimské části Kašmíru vtrhli radikálové z kmene [[Paštunové|Paštunůpaštunští]] radikálové podpoření 7. pěší divizí Pákistánské armády. Chtěli obsadit [[Srinagar|Šrínagar]] a svrhnout Singhovu vládu. Vyvolali ovšem jen několik muslimských povstání, například ve městě Punč. Veškeré akce Pákistánské armády a [[Paštunové|Paštunů]] probíhaly za zády britských důstojníků i úředníků, kterých bylo v zemi stále ještě dost.
V Pákistánu se od počátku konfliktu prosazuje sílící vliv Muhammada Alí Džinnáha, který se v roce 1947 stává generálním [[guvernér]]em v Pákistánu. Do té doby podporuje muslimská povstání a rozdělení Indie na muslimskou a hinduistickou část. Počátkem října se [[Muhammad Alí Džinnáh]] (silně nemocný [[tuberkulóza|tuberkulózou]]) vydává na (zdravotní) cestu do Kašmíru. Ve skutečnosti chce zjistit, zda se [[Hari Singh]] rozhodl připojit k Pákistánu či nikoliv. Dostalo se mu však záporné odpovědi – Singhův emisar zároveň Džinnáhovi doručil zprávu, že Singh si nepřeje Džinnáhův pobyt v Kašmíru ani za účelem [[rekreace]]. To zapříčinilo rozpoutání první [[válka|války]] v Kašmíru.
 
Další Brit Douglas David Gracey, který byl zástupcem generála Messevryho, okamžitě po zjištění, že 7. pěší divize je v pohybu, volal tuto neradostnou novinu svému kolegovi na indické straně [[generál]]ovi [[Robert Lockhart|Robertu Lockhartovi]], který pocházel ze [[Skotsko|Skotska]]. Lockhart informoval o nastalé situaci generálního guvernéra a bývalého místokrále Indie lorda Mountbattena i vrchního velitele repatriovaných britských jednotek maršála Auchinlecka. Novopečený indický premiér [[Džaváharlál Néhrú|Džáváharlál Nehrú]] byl zprávami velice zneklidněn.
V nastalé situaci se válka o několik dnů zdržela díky problému s vysokými [[důstojník]]y. Jednalo se stále ještě totiž o [[Angličan]]y na obou stranách znesvářených stran. Zdráhali se bojovat proti svými bývalými spolubojovníky z období před rokem 1947. Vrchním velitelem Pákistánské armády byl [[Frank Messevry]]. [[Muhammad Alí Džinnáh]] se rozhodl poslat důstojníka pro dodávky zbraní do [[Londýn]]a, ve skutečnosti se potřeboval Messevryho zbavit. Messevry si válku nepřál, vyžádal si proto ujištění [[Pákistán]]ského [[Předseda vlády|premiéra]] [[Lijákát Alí Chán|Lijákáta Alí Chána]], že se žádný ozbrojený konflikt nechystá.
 
Mountbatten se rozhodl vyčkávat až o pomoc požádá Hari Singh, nicméně očekával, že [[intervence]] indické armády bude nutná. Doufal, že se Singh rozhodne pro připojení k Indii. Auchinleck zase pohrozil Pákistánskýmpákistánským představitelům stažením všech britských důstojníků a úředníků z Pákistánu. To by pro Pákistánskoupákistánskou stranu znamenalo značné komplikace, protože nový [[stát]] se teprve formoval a [[armáda]] byla značně nezkušená.
Messevry odcestoval do [[Spojené království|Británie]] a 22. října do muslimské části Kašmíru vtrhli radikálové z kmene [[Paštunové|Paštunů]] podpoření 7. pěší divizí Pákistánské armády. Chtěli obsadit [[Srinagar|Šrínagar]] a svrhnout Singhovu vládu. Vyvolali ovšem jen několik muslimských povstání, například ve městě Punč. Veškeré akce Pákistánské armády a [[Paštunové|Paštunů]] probíhaly za zády britských důstojníků i úředníků, kterých bylo v zemi stále ještě dost.
 
[[Hari Singh]] se začal obávat nepokojů, protože muslimská část obyvatelstva byla v převaze a tak se 26. října vydal ze [[Srinagar|Šrínágaru]] do [[Džammú]]. Spolu s ním začal exodus obyvatelstva. Do konce roku se nejen v Kašmíru přemístilo téměř 14 milionů lidí. Menší přesuny obyvatelstva následovaly i v roce [[1948]]. [[Muslim]]ové utíkajíutíkali do [[Pákistán]]u, [[Hinduismus|hinduisti]] do [[Indie]], docházídocházelo k sociálnímu stresu a nepokojům. Ještě týž den podepisujepodepsal Hari Singh smlouvu s Indií v zastoupení Mountbattena, kterou vyjadřujevyjádřil souhlas s [[referendum|referendem]] a rozmístěním indických vojsk na svém území. Indické jednotky okamžitěna obsazujíto obsadily [[Srinagar|Šrínagar]]. Od tohoto okamžiku se datuje počátek konfliktu mezi oběma státy. Indie považuje žádost Hari Singha za souhlas s připojením k Indii, Pákistán nikoliv.
Další Brit Douglas David Gracey, který byl zástupcem generála Messevryho, okamžitě po zjištění, že 7. pěší divize je v pohybu, volal tuto neradostnou novinu svému kolegovi na indické straně [[generál]]ovi [[Robert Lockhart|Robertu Lockhartovi]], který pocházel ze [[Skotsko|Skotska]]. Lockhart informoval o nastalé situaci generálního guvernéra a bývalého místokrále Indie lorda Mountbattena i vrchního velitele repatriovaných britských jednotek maršála Auchinlecka. Novopečený indický premiér [[Džaváharlál Néhrú|Džáváharlál Nehrú]] byl zprávami velice zneklidněn.
 
=== Průběh střetů ===
Mountbatten se rozhodl vyčkávat až o pomoc požádá Hari Singh, nicméně očekával, že [[intervence]] indické armády bude nutná. Doufal, že se Singh rozhodne pro připojení k Indii. Auchinleck zase pohrozil Pákistánským představitelům stažením všech britských důstojníků a úředníků z Pákistánu. To by pro Pákistánskou stranu znamenalo značné komplikace, protože nový [[stát]] se teprve formoval a [[armáda]] byla značně nezkušená.
 
27. října přistávápřistál na letišti v Šrínágaru první letoun [[Douglas DC-3|Dakota C-3]] s příslušníky 1. [[Sikhismus|sikhského]] praporu indické armády pod velením [[podplukovník]]a Raje. Tento den bylo do města přepraveno 329 [[voják]]ů zmíněného praporu. V příštích dnech vykonaly [[letoun]]y přes 100 letů a do města přemístily oddíly 161. pěší brigády.
[[Hari Singh]] se začal obávat nepokojů, protože muslimská část obyvatelstva byla v převaze a tak se 26. října vydal ze [[Srinagar|Šrínágaru]] do [[Džammú]]. Spolu s ním začal exodus obyvatelstva. Do konce roku se nejen v Kašmíru přemístilo téměř 14 milionů lidí. Menší přesuny obyvatelstva následovaly i v roce [[1948]]. [[Muslim]]ové utíkají do [[Pákistán]]u, [[Hinduismus|hinduisti]] do [[Indie]], dochází k sociálnímu stresu a nepokojům. Ještě týž den podepisuje Hari Singh smlouvu s Indií v zastoupení Mountbattena, kterou vyjadřuje souhlas s [[referendum|referendem]] a rozmístěním indických vojsk na svém území. Indické jednotky okamžitě obsazují [[Srinagar|Šrínagar]]. Od tohoto okamžiku se datuje počátek konfliktu mezi oběma státy. Indie považuje žádost Hari Singha za souhlas s připojením k Indii, Pákistán nikoliv.
 
Od tohoto dne se datuje první Kašmírskákašmírská válka, ve skutečnosti však ani jedna ze stran válku nevyhlásila. [[Paštunové]] se věnovali hlavně útokům proti hinduistům, dokázali však také znemožnit dodávky proudu do velké části oblasti. Boje v prvních dnech spočívaly v budování palebníchpalebných pozic (hlavně na indické straně). To bylo strategicky výhodnější, Kašmírskákašmírská armáda byla slabá a tvořená příslušníky obou [[náboženství|náboženských]] skupin, takže docházelo k [[dezerce|dezercím]] a rozpadu armády.
27. října přistává na letišti v Šrínágaru první letoun [[Douglas DC-3|Dakota C-3]] s příslušníky 1. [[Sikhismus|sikhského]] praporu indické armády pod velením [[podplukovník]]a Raje. Tento den bylo do města přepraveno 329 [[voják]]ů zmíněného praporu. V příštích dnech vykonaly [[letoun]]y přes 100 letů a do města přemístily oddíly 161. pěší brigády.
 
[[Paštunové]] hinduisty systematicky zabíjeli, ve městečku Baramulla způsobili rozsáhlý [[masakr]]. Všechny domy byly vyrabovány, lidé, kteří neutekli, byli zabiti. Stejný osud postihl i [[klášter]] Panny Marie, ve kterém v době vpádu [[muslim]]ů bylo 14 [[Řeholnice|řádových sester]] evropského původu a několik pacientů. Všechny [[Žena|ženy]] byly [[Znásilnění|znásilněny]] a nakonec spolu s ostatními zavražděny. [[Klášter]] byl vypálen. Tato akce zdržela Paštuny v postupu a umožnila indické armádě zbudovat v [[Srinagar|Šrínágaru]] opevnění a připravit se odrazit muslimský útok. Muslimové byli odraženi již před Šrínágarem a byli nuceni se vrátit.
Od tohoto dne se datuje první Kašmírská válka, ve skutečnosti však ani jedna ze stran válku nevyhlásila. [[Paštunové]] se věnovali hlavně útokům proti hinduistům, dokázali však také znemožnit dodávky proudu do velké části oblasti. Boje v prvních dnech spočívaly v budování palebních pozic (hlavně na indické straně). To bylo strategicky výhodnější, Kašmírská armáda byla slabá a tvořená příslušníky obou [[náboženství|náboženských]] skupin, takže docházelo k [[dezerce|dezercím]] a rozpadu armády.
 
V muslimských rukou zůstalo několik [[vesnice|vesnic]] i nadále. Přišla [[zima]] a boje v [[Pohoří|horách]] se zostřily. Indie vybudovala před ŠrínágaremŠrínagarem obranný val a 1. listopadu [[1947]] zahájila indická armáda ofenzívu. 13. listopadu padlo městečko Uri, které otevřelo cestu do Baramully (dobyta 17. listopadu) a do Punču (dobyt 20. listopadu). Akcí se účastnily [[Gurkhové|gurkhské]], [[kumaonština|kumáonské]], [[Sikhismus|sikhské]] a [[rajputskáradžputská garasijština|rádžputánské]] jednotky indické armády. Výraznou podporu způsobilo i nasazení [[Letectvo|letectva]], které jednotky šrínagarské zásobovalo do [[Srinagar|Šrínágaru]] a [[Bombardování|bombardovalo]] pákistánské pozice. Osvobozením Punč byly boje na krátký čas ukončeny. Po této vlně bojů měla indická strana 1103 padlých a 3152 zraněných mužů. Na pákistánské straně chybí data, ale počet mrtvých se odhaduje na 6000 a 14000 zraněných. Velkou část bojovníků na obou stranách zabily i hory a [[mráz]]. Počet mrtvých civilních obyvatel je neznámý, většinu z nich zabili [[Paštunové]].
[[Paštunové]] hinduisty systematicky zabíjeli, ve městečku Baramulla způsobili rozsáhlý [[masakr]]. Všechny domy byly vyrabovány, lidé, kteří neutekli, byli zabiti. Stejný osud postihl i [[klášter]] Panny Marie, ve kterém v době vpádu [[muslim]]ů bylo 14 [[Řeholnice|řádových sester]] evropského původu a několik pacientů. Všechny [[Žena|ženy]] byly [[Znásilnění|znásilněny]] a nakonec spolu s ostatními zavražděny. [[Klášter]] byl vypálen. Tato akce zdržela Paštuny v postupu a umožnila indické armádě zbudovat v [[Srinagar|Šrínágaru]] opevnění a připravit se odrazit muslimský útok. Muslimové byli odraženi již před Šrínágarem a byli nuceni se vrátit.
 
Následovala návštěva indického zástupce [[Organizace spojených národů|OSN]] s protestem na jednání Pákistánu k [[Rada bezpečnosti OSN|Radě bezpečnosti OSN]]. I přes vítězství Indie zůstalo v oblasti mnoho muslimů, kteří se s nastalou situací nechtěli smířit. Probíhaly stále menší boje a muslimové se pokoušeli rozpoutat náboženskou válku. Muslimské akce však pozastavovala [[zima]]. Rada bezpečnosti ustanovila 20.ledna [[1948]] Komisi [[Organizace spojených národů|OSN]] pro Indii a Pákistán, tzv. UNCIP (United Nations Commision for India and Pakistan). Komise se pokoušela konflikt vyřešit mírovou cestou, ale boje pokračovaly celou první polovinu roku 1948. Útočily obě strany – zjak indické to byly [[Sikhismus|Sikhské]] jednotkysikhské, ztak pákistánsképaštunské jednotky [[Paštunové|Paštunů]] s podporou pákistánské armády. Ta se mezitím zcela osamostatnila od britského vlivu.
V muslimských rukou zůstalo několik [[vesnice|vesnic]] i nadále. Přišla [[zima]] a boje v [[Pohoří|horách]] se zostřily. Indie vybudovala před Šrínágarem obranný val a 1. listopadu [[1947]] zahájila indická armáda ofenzívu. 13. listopadu padlo městečko Uri, které otevřelo cestu do Baramully (dobyta 17. listopadu) a do Punču (dobyt 20. listopadu). Akcí se účastnily [[Gurkhové|gurkhské]], [[kumaonština|kumáonské]], [[Sikhismus|sikhské]] a [[rajputská garasijština|rádžputánské]] jednotky indické armády. Výraznou podporu způsobilo i nasazení [[Letectvo|letectva]], které jednotky zásobovalo do [[Srinagar|Šrínágaru]] a [[Bombardování|bombardovalo]] pákistánské pozice. Osvobozením Punč byly boje na krátký čas ukončeny. Po této vlně bojů měla indická strana 1103 padlých a 3152 zraněných mužů. Na pákistánské straně chybí data, ale počet mrtvých se odhaduje na 6000 a 14000 zraněných. Velkou část bojovníků na obou stranách zabily i hory a [[mráz]]. Počet mrtvých civilních obyvatel je neznámý, většinu z nich zabili [[Paštunové]].
 
30. ledna 1948 byl zavražděn [[Mahátma Gándhí]] hinduistickým extrémistou. Gándhí se rovněž snažil o neválečné urovnání konfliktu. Od tohoto okamžiku začala klesat i popularita [[Džaváharlál Néhrú|Džáváharlála Nehrúa]]. Jeho strana [[Indický národní kongres]] byla úzce spojena s aktivitami Gándhího. Po jeho smrti se strana vydala „polosocialistickou cestou nevměšování se a náboženské neutrality“,{{Fakt/dne|20081119103717}} která ovšem konfliktu v [[Kašmír]]u zabránit nedokázala. Pokoušela se ovšem o získání naprosté [[samostatnost]]i Indie (která přišla v roce [[1950]]), Indie byla zatím [[Commonwealth|Britským nezávislým dominiem]].
Následovala návštěva indického zástupce [[Organizace spojených národů|OSN]] s protestem na jednání Pákistánu k [[Rada bezpečnosti OSN|Radě bezpečnosti OSN]]. I přes vítězství Indie zůstalo v oblasti mnoho muslimů, kteří se s nastalou situací nechtěli smířit. Probíhaly stále menší boje a muslimové se pokoušeli rozpoutat náboženskou válku. Muslimské akce však pozastavovala [[zima]]. Rada bezpečnosti ustanovila 20.ledna [[1948]] Komisi [[Organizace spojených národů|OSN]] pro Indii a Pákistán, tzv.UNCIP (United Nations Commision for India and Pakistan). Komise se pokoušela konflikt vyřešit mírovou cestou, ale boje pokračovaly celou první polovinu roku 1948. Útočily obě strany – z indické to byly [[Sikhismus|Sikhské]] jednotky, z pákistánské jednotky [[Paštunové|Paštunů]] s podporou pákistánské armády. Ta se mezitím zcela osamostatnila od britského vlivu.
 
30. ledna 1948 byl zavražděn [[Mahátma Gándhí]] hinduistickým extrémistou. Gándhí se rovněž snažil o neválečné urovnání konfliktu. Od tohoto okamžiku začala klesat i popularita [[Džaváharlál Néhrú|Džáváharlála Nehrúa]]. Jeho strana [[Indický národní kongres]] byla úzce spojena s aktivitami Gándhího. Po jeho smrti se strana vydala „polosocialistickou cestou nevměšování se a náboženské neutrality“, která ovšem konfliktu v [[Kašmír]]u zabránit nedokázala. Pokoušela se ovšem o získání naprosté [[samostatnost]]i Indie (která přišla v roce [[1950]]), Indie byla zatím [[Commonwealth|Britským nezávislým dominiem]].
 
11. září [[1948]] zemřel na [[tuberkulóza|tuberkulózu]] [[Muhammad Alí Džinnáh]] a jeho strana [[Muslimská síla]] ztratila svého oblíbeného vůdce. Moc brzy převzal dosavadní [[předseda vlády]] [[Líjákát Alí Chán]], faktickou moc měl však velmi malou. V zemi se objevila [[korupce]] a zmatek. Projevily se první pokuse rozdělit Pákistán na východní a západní část, přesto se ji podařilo Alí Chánovi udržet pohromadě jako [[islám]]ský [[stát]].
Řádek 37 ⟶ 59:
O [[půlnoc]]i mezi 1. a 2. lednem [[1949]] bylo uzavřeno [[příměří]] (i když [[válka]] vyhlášena ve skutečnosti vyhlášena nebyla). [[Hari Singh]] musel Kašmír opustit a vládu v oblasti (nyní již pouze nad indickou částí) převzal Sheikh Abdullah. Pákistán i po podepsání příměří žádal [[referedum]] všeho obyvatelstva. 6. ledna byla do oblasti vyslána delegace OSN zvanou UNMOGIP (United Nations Military Observers Group in India and Pakistan), která měla stanovit dočasné hranice a demarkační linii. Ta byla stanovena v místech, kde skončily boje. Prakticky stejná hranice mezi Indií a Pákistánem zůstala do dnešních dnů.
 
== Související články ==
:''Pokračování vývoje v Kašmíru je sepsáno [[Konflikt v Kašmíru po roce 1949|zde]].''
*[[Konflikt v Kašmíru po roce 1949]]
 
== Literatura ==
Řádek 48 ⟶ 71:
 
== Externí odkazy ==
*[http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_11045.html Indicko-pákistánské války o Kašmír]
*[http://dzuha.webgarden.cz/pakistan/kasmir-v-centru-indicko-2.html Kašmír v centru indicko-pákistánských vztahů]
*[http://koshur.org]
*[http://www.greaterkashmir.com]
 
[[Kategorie:Dějiny Kašmíru]]
 
[[de:Erster Indisch-Pakistanischer Krieg]]
[[en:Indo-Pakistani War of 1947]]
[[fr:Première Guerre indo-pakistanaise]]
[[id:Perang India-Pakistan 1947]]
[[nl:Eerste Kasjmiroorlog]]
[[sr:Индијско-пакистански рат 1947.]]
[[fi:Ensimmäinen Intian–Pakistanin sota]]
[[zh:克什米尔战争]]