Smazaný obsah Přidaný obsah
SilvonenBot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: zh:拉曼效应
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: typografické úpravy referencí
Řádek 6:
Teoreticky existenci Ramanova jevu předpověděl rakouský fyzik [[Adolf Smekal]] v září r. 1923, jeho práce však zůstala téměř bez povšimnutí. Za experimentální objev tohoto jevu v r. [[1928]] obdržel pak v roce [[1930]] sir [[Chandrasekhara Venkata Raman]] [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]]. O několik měsíců před Ramanem byl tento jev pozorován sovětskými fyziky [[Grigory Samuilovich Landsberg]]em a [[Leonid Isaakovich Mandelstam]]em při rozptylu světla v krystalech. V literatuře se proto můžeme setkat též s výrazy: [[kombinační rozptyl]], [[Mandelstamův rozptyl]] či [[Smekalův-Ramanův rozptyl]].<ref>Malíšek V.: "Rozptyl světla - nejvšednější jev v přírodě, nebo div moderní optiky?" http://www.optics.cz/history/1-2007/pdf/62_rozptyl.pdf Česká oční optika 1, 2007, pp. 62-64 </ref>
 
O vypracování systematické teorie Ramanova rozptylu se brzy po jeho experimentálním objevu zasloužil zejména československý fyzik [[Georg Placzek]] v letech 1930-1934; zejména Placzkova práce z r. 1934 je ve spektroskopii považována za klasickou a je dodnes hojně citovaná. <ref>Placzek G.: "Rayleigh Streeung und Raman Effekt", In: Hdb. der Radiologie, Vol. VI., 2, 1934, p. 209</ref> V této souvislosti bývá Placzek historiky vědy uváděn jako příklad toho, že když experimentátor i teoretik vykonají ve vědě práci "nobelovského" významu, oceněn bývá zpravidla experimentátor.
 
== Související články ==