Pražský lingvistický kroužek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: ru:Пражский лингвистический кружок |
O. Leška |
||
Řádek 1:
{{Upravit}}
'''Pražský lingvistický kroužek''', zkratkou '''PLK''', nepřesně označovaný také jako '''pražská škola''' (s malým písmenem), je spolek českých a zahraničních lingvistů založený v roce 1926 a úředně zaregistrovaný v roce [[1930]].<ref>{{Citace časopisu | příjmení = Hoskovec | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Hoskovec | titul = Pražský lingvistický kroužek osmdesátiletý | časopis = Tvar | odkaz na časopis = Tvar (časopis) | rok = 2006 | číslo = 19 | strany = 12}}</ref> K zakládající skupině patřili Češi [[Vilém Mathesius]], [[Bohumil Trnka]], [[Bohuslav Havránek]], a [[Jan Mukařovský]]. Z cizinců k základním myšlenkám nejvíce přispěli [[Roman Jakobson]], [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a [[Sergej Karcevskij]]. Pokusem o ucelený výzkumný program jsou ''Téze'' předložené prvnímu sjezdu slovanských filologů v [[Praha|Praze]] roku [[1929]].▼
▲'''Pražský lingvistický kroužek''', zkratkou '''PLK''', nepřesně označovaný také jako '''pražská škola''' (s malým písmenem), je spolek českých a zahraničních lingvistů založený v roce 1926 a úředně zaregistrovaný v roce [[1930]], obnoven v roce [[1990]] [[Oldřich Leška|O. Leškou]].<ref>{{Citace časopisu | příjmení = Hoskovec | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Hoskovec | titul = Pražský lingvistický kroužek osmdesátiletý | časopis = Tvar | odkaz na časopis = Tvar (časopis) | rok = 2006 | číslo = 19 | strany = 12}}</ref> K zakládající skupině patřili Češi [[Vilém Mathesius]], [[Bohumil Trnka]], [[Bohuslav Havránek]], a [[Jan Mukařovský]]. Z cizinců k základním myšlenkám nejvíce přispěli [[Roman Jakobson]], [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a [[Sergej Karcevskij]]. Pokusem o ucelený výzkumný program jsou ''Téze'' předložené prvnímu sjezdu slovanských filologů v [[Praha|Praze]] roku [[1929]].
Pražský lingvistický kroužek si dal za úkol kritické přehodnocení soudobé [[lingvistika|lingvistiky]]. Přitom vycházel především z myšlenek [[Strukturalismus|strukturalismu]] uvedeného do jazykovědy [[Ferdinand de Saussure|Saussurem]]. Přijala za svou bilarerální teorii jazykového [[znak (lingvistika)|znak]]u jako [[arbitrární]] (tj. nemotivovanou) jednotu označovaného (fr. "signifié") a označujícího (fr. "signifiant"), i když někteří členové PLK, především [[Roman Jakobson]] zdůrazňovali [[ikon]]ickou povahu jazykových jevů. PLK rozvíjel tvůrčím způsobem učení o saussurovských dichotomiích jako např. [[signifié]] a [[signifiant]], [[langue]] a [[parole]] či významem a hodnotou (valeur). Často se snažila o syntézu mezi nimi.
| |||