Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 1 139 bajtů ,  před 11 lety
 
Oceány zůstávaly neprozkoumané až do 17. a 18. století, kdy velké námořní výpravy (např. [[Francie|francouzská]] vedená [[Louis Antoine de Bougainville]]m či [[Spojené království|britské]] uskutečněné [[James Cook|Jamesem Cookem]]) zmapovaly velkou část jižního [[Tichý oceán|Pacifiku]]. Největší důležitost v těch dobách mělo přesné mapování [[pobřeží]], oceánských [[ostrov]]ů a také [[mořský proud|mořských proudů]] – těm byla také věnována první oceánografická vědecká učebnice [[James Rennell|Jamese Rennella]] publikovaná na přelomu 18. a 19. století. V roce [[1840]] známý přírodovědec [[Charles Darwin]] publikoval vědecký článek o růstu [[korál]]ů a formování [[atol]]ů, o devět let později byly objeveny strmé [[pevninský svah|pevninské svahy]], v roce [[1855]] [[Matthew Fontaine Maury]] vydává v [[Spojené státy americké|USA]] první učebnici oceánografie ''Fyzikální geografie moře''. Položení [[transatlantický telegrafní kabel|transatlantického telegrafního kabelu]] ([[1858]]) potvrdilo existenci tzv. „telegrafické plošiny“, což byl původní název [[středomořský hřbet|středomořského hřbetu]], místa rozpínání [[Atlantský oceán|Atlantiku]]. V druhé polovině 19. století nastal zejména v [[Evropa|Evropě]] strmý nárůst přírodovědných aktivit spojených s průzkumem moří a oceánografie byla záhy etablována jako samostatná věda – zejména přispěním britské [[expedice lodi Challenger]] ([[1872]]-[[1876]]).
 
== Moderní oceánografický výzkum ==
 
Poznatky moderního oceánografického výzkumu se využívají pro různé obory, jako je např. rybolov, námořní doprava, těžba oceánských nerostných surovin, využití energetického potenciálu světového oceánu, využití k vojenským účelům, vývoj nových technologií výzkumu apod. Dnešní oceánografie pracuje s družicovými a leteckými snímky a využívá nejnovější poznatky elektroniky.
 
Výzkum se stále více zaměřuje na potřeby praxe. Vynakládají se prostředky na průzkum ložisek ropy a zemního plynu na šelfech, na výzkum rudých jílů, manganových konkrecí, minerálních rýžovisk při pobřeží, jsou studovány rozvoje mořských akvakultur a ekologicky únosného rybolovu.
 
Mezi mezinárodní komplexní programy výzkumu patří: výzkum Golfského proudu (r. 1950), výzkumy v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku (1957-58), výzkum Indického oceánu (1959-65; 43 lodí z 23 zemí), výzkum Baltského moře (1964), výzkum tropického Atlantiku a Středozemního moře (od r. 1963) či výzkum proudu Kurošio (od r. 1965).
 
 
50

editací