Niccolò Antonio Zingarelli: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Koroner (diskuse | příspěvky)
m →‎Opery: oprava odkazu
m re*quiem > rekviem, pryč tečka navíc
Řádek 16:
Po studiích odešel do [[Paříž]]e, kde uvedl operu „''Antigona''“ ([[1790]]). V revoluční době uprchl zpět do Itálie a stal se kapelníkem [[milán]]ského dómu. Zde setrval až do roku [[1794]]. V tomto roce obdržel místo kapelníka ''(maestro di cappella)'' v chrámu Santa Casa v [[Loreto|Loretu]]. V roce [[1804]] pak vystřídal [[Pietro Carlo Guglielmi|Pietra Guglielmiho]] ve funkci sbormistra [[Sixtinská kaple|Sixtinské kaple]] ve [[Vatikán]]u.
 
V této funkci, jako nadšený vlastenec, odmítl řídit [[Te Deum]] na počest narození [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] syna [[Napoleon II.|Napoleona II.]]. Za tento čin byl zatčen a deportován do Paříže. Napoleon sám však byl milovníkem Zingarelliho hudby, okamžitě ho omilostnil a ještě mu udělil státní důchod.
 
V roce [[1813]] se stal ředitelem konzervatoře v Neapoli a o tři roky později se stal sbormistrem neapolské katedrály po [[Giovanni Paisiello| Giovanni Paisiellim]]. V těchto funkcích již zůstal až do své smrti v roce [[1837]]. Mezi jeho žáky z tohoto období nalezneme slavná jména jako [[Vincenzo Bellini]], [[Michael Costa]] nebo [[Saverio Mercadante]].
Řádek 23:
Zkomponoval na 40 oper. Jeho nejslavnějšími operami se staly „''Giulietta e Romeo''“ ([[1796]]) a jeho předposlední dílo „''Berenice''“ (1811).
 
Jednak s ohledem na zaměstnání, která zastával, ale také proto, že byl hluboce věřící člověk, je velmi rozsáhlé i Zingarelliho chrámové dílo ([[mše (hudba)|mše]], [[oratorium|oratoria]], [[kantáta|kantáty]], [[moteto|moteta]]). Jen pro chrám v Loretu zkomponoval 541 děl a z toho 28 mší. Ještě pouhý měsíc před svou smrtí ve věku 85 let, zkomponoval rozsáhlé oratorium ''„Útěk do Egypta“'' a [[requiemrekviem]] pro sebe sama.
 
==Opery==