Petronius: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 3:
== Život ==
 
[[Tacitus]] ve svých Análech (XVI, 18 a násl.) uvádí, že Petronius byl [[prokonzul|prokonzulem]] v [[Bithýnie|Bithýnii]]. Prokonzul Titus Petronius byl osobním přítelem [[císař]]e [[Nero|Nerona]], který jej učinil „rozhodčím ve věcech vkusu“ (''arbiter elegantiarum''). Po neúspěšném [[Pisonovo spiknutí|Pisonově]] pokusu]] o [[státní převrat]] ho [[pretoriánský prefekt]] [[Tigellinus]], který byl jeho konkurentem v boji o císařovu přízeň, obvinil z účasti na spiknutí. Petronius byl tak v roce [[66]] n.l. přinucen spáchat sebevraždu. Ještě před svou smrtí podle [[Tacitus|Tacita]] napsal [[Nero|Neronovi]] dopis na rozloučenou, ve kterém podrobně vypsal císařovy zločiny a vypsal spolupachatele. [[Tacitus]] zdůrazňuje stoický charakter Petroniovy sebevraždy, když uvádí, že po stvrzení inkriminovaného dopisu nezapomněl zlomit svůj pečetní prsten, aby zabránil jeho zneužití.
Petronius je hlavním hrdinou románu [[Quo vadis]] od [[Henryk Sienkiewicz|Henryka Sienkiewicze]]. Vystupuje i v knize ''[[Není římského lidu]]'' od [[Jarmila Loukotková|Jarmily Loukotkové]]. Dochovanými zlomky [[Satirikon|Satyrikonu]] se inspiroval italský [[Neorealismus|neorealistický]] režisér [[Federico Fellini]] k natočení stejnojmenného filmu. Ve filmu vystupuje rovněž postava autora Petronia, která nese rysy ideálního stoického filozofa, jak je nacházíme například v [[Lucius Annaeus Seneca|Senekových]] textech.