Rudolf Švábský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: úpravy názvů kategorií |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2:
'''Rudolf z Rheinfelden''' ({{Vjazyce2|de|Rudolf von Rheinfelden}}) (kolem [[1025]] – [[15. říjen|15. října]] [[1080]]) byl v letech 1057–1079 [[Vévoda|vévodou]] [[Švábsko|švábským]] a v letech 1077–1080 [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římským protikrálem]].
Rudolf byl synem Kuna, hraběte z Rheinfelden. V roce 1057 údajně Rudolf využil nezletilosti potomního císaře [[Jindřich IV.|Jindřicha IV.]] a prý unesl jeho sestru Matildu<ref>[[:de:Rudolf von Rheinfelden]] Autorem jediného údaje, že se jednalo o únos, je bavorský mnich Frutolf von Michelsberg</ref>, kterou o dva roky později pojal za manželku. Spolu s Matildou získal vévodství švábské a správu [[Arelatsko|Burgundského království]]. V roce 1060 však Matilda umírá a Rudolf se roku 1066 žení s Adlétou, dcerou savojského hraběte Oty.
[[Soubor:Grabplatte Rudolf von Rheinfelden Detail.JPG|thumb|left|Rudolfova náhrobní deska v merseburském dómu]]
Rudolf zpočátku svého švagra podporoval politicky i vojensky proti rozličným odpůrcům jeho vlády, avšak po vypuknutí [[Boj o investituru|sporu o investituru]] a Jindřichově [[Exkomunikace|exkomunikaci]] se vzbouřil a v březnu 1077 byl ve [[Forchheim]]u zvolen protikrálem. V [[Mohuč]]i byl [[25. květen|25. května]] téhož roku korunován tamním [[arcibiskup]]em Siegfriedem I., ale svými protivníky byl donucen uprchnout do [[Sasko|Saska]]. Odříznut od své mocenské základny ve Švábsku, udělil tamní vévodský titul svému synovi Bertholdovi (Jindřich IV. Rudolfa mezitím formálně zbavil této vévodské hodnosti a udělil ji svému straníkovi Fridrichu [[Štaufové|Hohenštaufskému]]) a jal se organisovati své přívržence ve středu a na severu Německa.
V bitvě u [[Franky|franského]] města [[Mellrichstadt]] dne [[7. srpen|7. srpna]] [[1078]] sice Rudolf porazil císařská vojska, stále však neměl dostatečně silnou podporu, a to ani od [[Řehoř VIII.|papeže Řehoře VIII.]] Situace se ovšem měnila v jeho prospěch. Po další vítězné bitvě u [[Flarchheim]]u ([[27. leden|27. ledna]] [[1080]]) byl [[7. březen|7. března ]] téhož roku císař Jindřich papežem opět exkomunikován a Rudolf uznán právoplatným králem. Takto posílen, svedl Rudolf další bitvu [[14. říjen|14. října]] [[1080]] u [[Weiße Elster|Bílého Halštrova]], která skončila spektakulárním vítězstvím jeho vojsk. On sám však přišel o ruku a byl raněn do břicha. Stáhl se do nedalekého [[Merseburk]]u, kde na následky těchto zranění následujícího dne umírá.
Rudolf měl asi pět dětí, z nichž nejstarší syn Berthold byl od roku [[1079]] až do své smrti švábským (proti-)vévodou, dcera Adléta manželkou uherského krále [[Ladislav I. Uherský|Ladislava I.]] a Anežka manželkou Bertholda II. vévody ze Zähringen.
| |||