Wikipedie:Autobiografie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 1:
JUDr. Tomáš Kraus se narodil 19. března 1954 v Praze.
Již v době středoškolského studia se věnoval práci v kulturním životě Prahy, působil zejména v Jazzové sekci Svazu hudebníků jako jedna z nejvýraznějších osobností. Zajišťoval produkci Pražských Jazzových Dnů a dalších hudebních festivalů, přispíval články a recenzemi do Jazz Bulletinu a dalších časopisů. Pořizoval rozhovory s tehdejšími hvězdami jazzového světa., často při příležitosti mezinárodních jazzových festivalů v Praze nebo ve Varšavě. Vystudoval Právnickou fakultu University Karlovy v Praze. Proto se věnoval i mnoha právním otázkám Jazzové sekce a později i Svazu hudebníků. Působil i na mezinárodní scéně (časopis Jazz Forum, jednání s Mezinárodní jazzovou federací při UNESCO atd.)
Po vysokoškolském studiu pracoval v zahraničním oddělení podniku SUPRAPHON, od r. 1984 jako vedoucí oddělení Music Video. Od roku 1985 dr. Kraus pracoval ve společnosti ART CENTRUM, kde nejprve spolupracoval na projektu EXPO 86, jehož realizace se nesměl účastnit na místě. Později působil jako asistent generálního ředitele a posléze jako vedoucí obchodního oddělení, zabývajícího se audiovizuálními prezentacemi, reklamou, výstavami a architekturou.
Od roku 1991 je dr. Kraus tajemníkem Federace židovských obcí. V této funkci se, vedle vybudování nové infrastruktury celé organizace, zabýval zejména otázkami restitucí židovského majetku a odškodnění obětí holocaustu, a to jak na vnitropolitické, tak na mezinárodní úrovni a mnoha dalšími tématy, souvisejícími s náboženstvím, kulturou, sociální oblastí, mezinárodními vztahy atd.
Dědeček z matčiny strany, Otto Flusser, pocházel z Teplic Šanova. Žil zde se svojí manželkou, Elsou Flusserovou, rozenou Hackelovou, a svými šesti dětmi. Provozoval, stejně jako jeho otec, velké řeznictví uptrostřed mšsta naptoti hotelu Dittrich v místě, zvaném Drehscheibe (obracelo se zde nedělní korzo). V Teplicích tehdy žilo šest tisíc Židů, byla to po Praze druhá největší židovská německy mluvící obec. Teplice ležely v Sudetech a česky se zde vůbec nemluvilo. Dědeček byl vyučený řezník, vlastnil svoje řeznictví, ale je zajímavé, že to nebylo košer řeznictví, nýbrž obyčejné řeznictví, protože, ve velké konkurenci rituálních šochetů by se neudržel.
Maminka Alice Krausová (rozená Flusserová) měla šest sourozenců, dva bratry a čtyři sestry. Jedna z nich, Luisa, byla dokonce subretou v teplické operetě, což byl v té době pojem – Teplicím se tenkrát pro svoji kulturní proslulost přezdívalo „malá Paříž”.
V roce 1938 těsně po Mnichovu se celá rodina Flusserova musela urychleně odstěhovala do Prahy. V Teplicích nechali úplně všechno – byt, obchod s večkerým vybavením,, majetek - a utekli do Prahy. Zvyknout si a uchytit se v Praze pro ně hodně těžké, protože se nedomluvili česky. Pražská společnost je vnímala jako Němce. Nakonec se ale v Praze etablovali. Maminka se zde roku 1938 seznámila s otcem.
Otec František R.Kraus (14.10 1903 - 19.5.1967) byl významný novinář a spisovatel. Jako odpůrce nacistického režimu byl zařazen do zcela prvního transpotu do Terezína AK 1 v listopadu 1941. O čtyři roky později byl poslán do Osvětimi - Birkenau a odtamtud do pracovních taborů v Blechhammeru a Gleiwitz (dnešní Gliwice). Po válce se vrátil ke své profesi novináře v ČTK a v Československém rozhlase. V pasedátých letech byl opět perzekuován a vyhozen ze všech zazemřel jako příležitostný spisovatel v roce 1967.
Matka s celou svojí rodinou šla do Terezína pár měsíců potom, co se tam otec dostal s transportem AK1. Bohužel jeden z matčiných bratrů, tedy můj strýc, byl zařazen do prvního likvidačního transportu do Polska, myslím do Treblinky. Nepřežil. Na místě je vyložili z vlaku a všecky je postříleli.
V Osvětimi matce nevytetovali číslo, ačkoli šla na práci, ovšem byla hned po příjezdu poslána do pobočního pracovního tábora. Nevím přesně jak dlouho byla v pobočních táborech v Osvětimi. Jeden se jmenoval Märzdorf, byl mezi Osvětimí a Katovicemi. Potom se dostala do pracovního tábora, který byl v Kudowě Zdroji (Lázně Kudova), které dnes leží v Polsku hned za česko-polským hraničním přechodem Náchod – Běloves. V Kudowě Zdroji se dočkala osvobození – v květnu 1945 sem přijeli Rusové a transportovali odtamtud vězně.
| |||