Skloňování ve staroslověnštině: Porovnání verzí

br
(br)
Poznámka: V nominativu a vokativu plurálu je v mladších textech koncovka -ьje. Podle tohoto vzoru se skloňují ve dvojném čísle i jména oko a ucho, mají však v genitivu a lokálu většinou koncovku -iju (oč-iju, uš-iju), v dativu a instrumentálu koncovku -ima (oč-ima, uš-ima).
===== Deklinace čtvrtá (ā-kmenová a jā-kmenová) =====
Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -a (tato mají v genitivu singuláru -y) nebo -'a či -'i (tato mají v genitivu singuláru -ę).<br. />
Vzor skloňování jmen zakončených na -a (ryba, -by, ž.):¨
{| class="wikitable"
Poznámka: V mladších textech bývá u vzoru bogyn'i ve vok.sg. koncovka -je (bogyn-je), v instr.sg. koncovka -jejǫ (bogyn-jejǫ), v dat.pl. koncovka -jamъ (bogyn-jamъ), v lok.pl. koncovka -jachъ (bogyn-jachъ), v instr.pl. koncovka -jami (bogyn-jami) a v dat. a instr.du. koncovka -jama (bogyn-jama).
===== Deklinace čtvrtá (souhlásková) =====
Patří do ní podstatná jména všech rodů mající v nom.sg. a vok.sg. (a u středních i v ak.sg.) o jednu slabiku méně než v ostatních pádech, gen.sg. má vždy zakončení -e. Podle vztahu zakončení nom.sg. a gen.sg. se rozeznávají: a) n-kmeny (mužské -y (nebo -enь)/-ene, střední -ę/-ene), b) ū-kmeny (-y/-ъve, ženské), c) r-kmeny (-i/-ere, ženské), d) s-kmeny (-o/-ese, střední), e) t-kmeny (-ę/-ęte, střední)<br. />
Vzor skloňování ū-kmenů mužského rodu (plamy, -mene, m.):
 
38

editací