Ramanův jev: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Placzek vytvořil teorii Ramanova rozptylu |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4:
Je-li dopadající energie fotonů rovna <math>E_0=\hbar\omega</math>, pak záření rozptýlené prostřednictvím Ramanova rozptylu má energii fotonů rovnou <math>E=\hbar\omega\pm\Omega</math> kde <math>\Omega</math> odpovídá energetickému rozdílu kvantových hladin dané látky. Rozptýlené světlo má frekvenci <math>\omega_S=\omega-n\Omega</math> (n-tý Stokes) nebo <math>\omega_A=\omega+n\Omega</math> (n-tý anti-Stokes). Znaménko - přitom odpovídá ztrátě energie v látce (tzv. [[Stokesův rozptyl]]); naopak, znaménko + odpovídá předání kvanta energie látce (tzv. [[anti-Stokesův rozptyl]]). Podle hodnot <math>\Omega</math> lze pak usuzovat na fyzikální vlastnosti dané látky.
Za objev tohoto jevu obdržel v roce [[1930]] sir [[Chandrasekhara Venkata Raman]] [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]]. Souběžně ve stejné době byl tento jev pozorován sovětskými fyziky [[Grigory Samuilovich Landsberg]]em a [[Leonid Isaakovich Mandelstam]]em při rozptylu světla v krystalech. V literatuře se proto můžeme setkat též s výrazy: [[kombinační rozptyl]], [[Mandelstamův rozptyl]] či [[Ramanův-Smekalův rozptyl]].<ref>Malíšek V.: "Rozptyl světla - nejvšednější jev v přírodě, nebo div moderní optiky?" http://www.optics.cz/history/1-2007/pdf/62_rozptyl.pdf Česká oční optika 1, 2007, pp. 62-64 </ref>
O vypracování systematické teorie Ramanova rozptylu se brzy po jeho experimentálním objevu zasloužil zejména československý fyzik [[Georg Placzek]] v letech 1930-1934; zejména Placzkova práce z r. 1934 je ve
== Související články ==
| |||