Bohrův princip komplementarity: Porovnání verzí

[[Niels Bohr]] o komplementaritě nehovoří jako o principu (to dělají jeho kolegové a pozdější autoři článků a knih o kvantové teorii), nýbrž o systému, ideji či struktuřerámci komplementarity, která v mnohém přesahuje potřeby interpretace problémů a paradoxů vzniklých ve vyvíjející se kvantové teorii. (F.G.)

Bohr uvažuje o obecně filosofickém (tj. též jazykovém, nikoli matematickém) hledisku, které nebylo vypracovávané jen na podkladě principu neurčitosti (jak se uvádí v četné literatuře), nýbrž již dlouho před rokem 1927. V roce 1925 byl navíc Bohr – po důležitých experimentech – nucen přijmout dualismus světla, proto je rámec komplementarity mimo jiné také zaměřen na konkrétní problém duality vlnového a korpuskulárního obrazu přírody, na vlno-částici či vlntici, což je z dnešního hlediska již jen malebně-názorné pojmosloví, které lze v kvantové mechanice vynechat. Nicméně za tímto v té době heuristickým komplementárním pojetím duality se skrývají mnohem hlubší komplementární problémy, které nás dodnes provázejí, tj. např.například vzájemně současně výlučné a nekompatibilní deskripce každodenního a vědeckého myšlení, kvalitativního a kvantitativního, organismu jako mechanismu a organismu jako živoucího fenoménu (Bohr – namísto pojmu zkoumaný či pozorovaný objekt – používá pojem fenomén ve smyslu toho, co se pozorovateli ukazuje v rámci celkového experimentálního uspořádání; jakákoli změna teorie nebo uspořádání vede k novému fenoménu, který nemůže být s předchozím kauzálně propojen).(F.G.)

Průlomová je však především komplementarita kinematicko-dynamická (D. Murdoch). Tato komplementarita zevšeobecnila Heisenbergův formalizovaný princip neurčitosti, který ukazuje, že [[v jednom]] experimentu nejsme schopni současně přesně měřit, kauzálně vykazovat, popisovatvykázat a odvozovatpopisovat kinematické a dynamické vlastnosti, např. polohu a hybnost nebo čas a energii; potřebujeme dvě odlišná experimentální uspořádání (v klasické fyzice jsou tyto vlastnosti či proměnné kanonicky synchronně sdružené a kauzálně vykazatelné, v kvantové teorii jsou diachronní, rozpadají se do neurčitého a komplementárního vztahu-nevztahu, nejsou kauzálně vykazatelné, jsou komplementárně uchopené až abstrakcí).(F.G.)

Bohr komplementaritu výslovně zformuloval v létě roku 1927.; Naprotinení tomuzaložena na matematickém formalismu. Heisenbergův princip či relace neurčitosti je založena na matematickém a čistě korpuskulárním předporozumění atomárního dění; dualismus, konkrétně vlnové pojetí Heisenberg k formalismu nepotřeboval (právě tak jako v té době Schrödinger nepotřeboval ke své slavné vlnové rovnici/rovnicím korpuskulární pojetí). Princip neurčitosti vznikal v Kodani po těžkých a zoufalých diskusích s Bohrem koncem roku 1926 a začátkem roku 1927. Výslovně jej však Heisenberg zformuloval až koncem února 1927 v době, kdy si byl Bohr v Norsku zalyžovat a odpočinout si od nekonečných diskusí. Když se Bohr vrátil do Kodaně představil Heisenbergovi ideu komplementarity a Heisenberg zase představil Bohrovi princip neurčitosti, k němuž měl Bohr z počátku velké výhrady (výpočty nevycházely z duality, byly čistě matematické a zaměřené pouze na diskontinuitu v atomárním dění). Heisenberg se dokonce po úporných diskusích rozplakal.(F.G.)

17. listopadu 1962 uskutečnil Bohr svůj poslední rozhovor (diskusi vedl především T. Kuhn), Bohr říká: „Myslím, že je důvodné říci, že žádný člověk, který je nazýván filosofem, opravdu nerozumí tomu, co je myšleno komplementární deskripcí.“ Dále se v rozhovoru vrátil ke svým filosofickým východiskům komplementarity. Svůj komplementární systém srovnával s objevem, že se Země točí a otáčí kolem Slunce. V té době, jak všichni víme, nebylo snadné tento nový pohled na vesmír prosadit. Postupně se však dostal do vzdělávacích a výchovných metod a propagandy či paradigmatu evropské tradice. Stalo se samozřejmou součástí vzdělání to, co bylo nejméně samozřejmé, tedy to, co nevnímáme, čili že se Země točí. V tomto smyslu potom Bohr téměř na závěr řekl: „myslím, že to tak přesně bude i s komplementárním popisem.“ Rozhovor byl o kousek dále ukončen a o den později, 18. listopadu 1962 Bohr ve věku sedmdesáti sedmi let zemřel.(F.G.)

'''Dva aspekty komplementarity''':
Kvantové postuláty implikují podle ''Bohra'' dva odlišné aspekty komplementarity.

Podle ''Murdocha'' však v pozdějších textech Bohr hovoří tak, že oba typy komplementarity propojuje:

„Mimoto, evidence získané na základě odlišných podmínek a odmítnutí pochopitelnosti jedním obrazem, musí, nehledě na zjevný kontrast, být uvažováno jako komplementární ve smyslu, že dohromady ony vyčerpávají všechny dobře definovatelné informace o atomových objektech.“(F.G.)