Jaromíra Hüttlová: Porovnání verzí

PhDr. Jaromíra Hüttlová je známá především jako spisovatelka - autorka povídek a románů pro mládež; napsala více jak 40 knih a 8 povídek,<ref>Kompletní dílo J.Hüttlové je uvedeno Lexikon české literatury, H - J – str. 370 </ref> některé také pod pseudonymy Anna Štětková, B.Dubská, Jarmila Svobodová a Dr.J.H.. V třicátých a čtyřicátých letech 20. století byly její knihy neobyčejně populární. Patřily sice do kategorie umělecky nenáročné a zábavné konzumní četby, ale obsahovaly také výchovné a morální poslání. Ve svých románech se snažila vyhnout podbízivé kýčovité sentimentalitě, která se objevila <ref> Lexikon české literatury,Osobnosti, díla, instituce 2 / IH - J – str. 370 </ref> např. v knihách ze studentského prostředí Viléma Neubauera (př. ''Sextánka'' - kniha 1927, film 1936; ''Filosovka Mája''-1928). Jako pedagožka zachycovala reálnou atmosféru gymnaziálního světa, kde učila, popisovala studentský život v kolektivu i zdravou [[morálka|morálku]] studentů. Její dílo bylo adresováno především dospívajícím dívkám a dětem (např.edice ''Dívčí knihovna - Pod vlajkou mládí''). Psala však i pro dospělejší čtenáře (více jak 11 titulů) - některé její romány vyšly ve známé ''Červené knihovně''. Obsahem většiny románů i povídek byla milostná témata, ale i příběhy s mírně dobrodružným nebo detektivním dějem. Romány byly většinou ilustrovány, v 30.letech např. A. L. Salačem, Artušem Scheinerem, F.J. Peškem, H. Jakobem, E.Posledníkem. Po roce 1941 napsala pro mládež už jen 2 knihy a 4 povídky.

Jaromíra Hüttlová se věnovala také překladům z [[němčina|němčiny]] a francouzštin[[francouzština|francouzštiny]], přeložila více než 20 knih. Byla „dvorní‘ překladatelkou populárního rakouského spisovatele především dobrodružné, krimi a [[sci-fi]] literatury Josepha Delmonta [http://www.legie.info/autor/4340-joseph-delmont] – přeložila 9 z 10 jeho knih u nás vydaných: '' Divoká zvířata ve filmu (1927), Miliardář vagabund (1929), Ostrov popravených (1928), Fantóm rádia (knižně vydané roku 1929, vycházelo na pokračování již v roce 1927 v časopise Radio-Journal.), Tulákovo srdce (1928), V okovech (1928), Darebácké kousky Tima Shea (1930), Zemětřesení (1932), Casanova z Budišína (1931).''

'''Otec''' Jaromíry Hüttlové (úředník-finanční kontrolor) '''Tobiáš Eliáš''' byl znám pod jménem T.E. Tisovský ( *l9. 1.[[1863]] v [[Tisová (okres Ústí nad Orlicí)|Tisové]] u [[Vysoké Mýto|Vysokého Mýta]]- zemřel 23.3.[[1939]] v [[Sadská|Sadské]] u [[Nymburk]]u). Absolvent .reálky v [[Litomyšl]]i a Českého vysokého učení technického ([[ČVUT]]) v Praze byl zaměstnán na Zemském finančním ředitelství jako kontrolor, později vrchní kontrolní rada a ředitel. Od roku 1895[[1892]] do [[1910]] pracoval na finančním úřadě v [[Tábor|Táboře]], potom až do penzionování v Praze.

Také '''mladší bratr''' Jaromíry Hüttlové je táborský rodák - '''Oldřich Eliáš''' (24. září [[1895]]). Po studiu práv nastoupil JUDr. Eliáš jako úředník Nejvyššího finančního kontrolního úřadu v Praze, později zde byl vrchním radou. Od mládí se zajímal a studoval [[kabala|kabbalu]] v širokých souvislostech dějin židovského národa a [[mysticismus|mysticismu]]; sbíral čarodějnické literatury. Při studiu navštěvoval přednášky o [[asyrologie|asyrologii]] a egyptologii a studoval [[hebrejština|hebrejštinu]], věnoval se i spiritismu a chiromantii (''věštění ze znaků a čar na rukách, čtení z dlaně''). Byl činný ve Společnosti pro psychická studia, působil a přednášel ve spolku Universalia. Jako jeden z mála českých [[hermetismus|hermetiků]] ovládal starou hebrejštinu a byl schopen číst kabbalistické spisy v originále, byl znalcem židovské kultury.

Dr.Oldřich Eliáš je autor zejména [[okultní věda|okultních]] spisů. Monografie o [[Golem]]ovi z roku [[1924 ]] je považována za nejlepší, co bylo ve světové literatuře k problematice magicky oživených soch publikováno. Hodně publikoval časopisecky (např. ve Zmatlíkově pražské Revui šťastných lidí), redigoval časopis ''Stopy duše.''

Za [[Protektorát Čechy a Morava|německé okupace]] byl dr. Eliáš zatčen, po krátkém věznění na Pankráci byl převezen do koncentračního tábora v [[Osvětim]]i, kde 8. listopadu [[1941]] zemřel, stejně jako '''bratr Mojmír''', který byl také [[gestapo|gestapem]] zatčen.