Paleobotanika: Porovnání verzí

Paleobotanika byla kdysidříve pouze naukou o vymřelém [[rostlina|rostlinstvu, postupně doznala během posledních 20 až 30 let ve výsledcích svého bádání značných úspěchů a to hlavně vlivem některých nových výzkumných metod]]. Kdysi byla při výzkumu omezeniomezena hlavně na otisky a součásti zkřemenělé, resp. proniknuté jinými minerály[[miner]]ály ([[vápenec]], [[pyrit]] a pod.), později přistupuje též výzkumk výzkumu zuhelnatělých částí rostlinného těla, které vhodnými [[oxidační činidlo|oxidačními činidly]] ( H2O2H₂O₂, [[Schultzeho reagens]], t. j. roztok KClO3KClO₃ v konc.koncentrované HNO3HNO₃, [[javelský louh]] a j.) lze macerovati[[macerace|macerovat]] a učinitiučinit je více méně průsvitnými. Uvolnění rostlinných partikulí z [[hornina|hornin neděje]] se zpravidlaneděje cestouzpravidla mechanickoumechanicky, nýbržnebo spíše chemickouchemicky (pomocí [[HF]], případně, aby se uhelnáuhlíkový materiemateriál nerozpadlanerozpadl, používá se jako tmelu[[tmel]]u esterů[[ester]]ů [[celulosy|celulosy]]; tyto metody byly vypracovány v podstatě botanickou školou prof. Sewarda v [[Cambridge|Cambridgi]], pro speciální případy obzvláště rezistentních uhlímateriálů propracoval tyto metody prof. Halle ve [[Stockholm]]u). Také v oboru přesného zobrazování byly učiněnypostupně značnéučiňovány pokrokynové objevy: [[fotografie]] otisků pomocí slabého ultrafialového světla (skleněnébylo lampy rtuťové) používámepoužíváno hlavně vlivem prací P. Bertranda (Lille), světlainfračervené infračervenéhovětlo snažíse sesnažil využítivyužít J. Wolton (žák Sewardův). Výsledky, k jakým tato zlepšená metodika vedla, jsou často obdivuhodné, nelze je v krátkosti arci všechny uvéstiuvést. Byly tak objeveny některé pozoruhodné nové rostlinné skupiny, u známých pak řada [[morfologie|morfologických]] a [[anatomie|anatomických]] detailů (na př. stavba těla t. zv. [[oenotropní kapradina|oenopteridních kapradin]] z konce období paleozoického[[paleozoit]]u nebo anatomická textura kutikul[[kutikula]] u četných [[mesozoických|mesozoických]] gymnospermů[[gymnosperm]]ů a angiospermů[[angiosperm]]ů). V období staršího [[paleozoikum|paleozoika objeven]] byl objeven celý nový velmi primitivní řád [[Psilophytales]], jehož zástupci nemají ještě tělo náležitě rozlišeno v listy[[list]]y a [[lodyhu]] a představují jen systémy větví buď úplně lysých (na př.příklad [[Rhynia]], [[Hornea]], [[Pseudosporochnus a j.]]) nebo opatřených trichomy[[trichom]]y (na př.příklad [[Asteroxylon a j.]]) a které tvořily hlavní díl vegetace asi tak ve spodním a středním devonu. V období permokarbonském byly objeveny typy nejblíže příbuzné artikulátním Sphenophyllům, které však nemají lodyhy článkované (Noeggerathia v permokarbonu evropském a Tingia ve východoasijském), prozkoumány samčí fruktifikace některých neuropteridických a alethopteridických pteridospermů (Goldenbergia, Whitelessia, Aulacotheca, Dolerotheca), stanovena skupina nových rostlin zv. Corystospermaceae (na př. Umcomasia, Spermatocodon, Pilophorosperma, náležející snad vesměs k otiskům listů zv. Dicroidium a Thinnfeldia), jejichž listy mají kapradinovitý vzhled, ale vytvářejí semena a tato jsou dokonce uzavřena do jakýchsi kupulek, takže tvoří náběh k typům krytosemenným. -Z období mesozoického třeba se zmíniti aspoň o objevení řádu Caytoniales (plodenství Caytonia, Gristorpia a j., listy Sagenopteris) v anglické juře, jejichž listy mají charakter listů pteridospermických, ale semena jsou uzavřena velmi dokonale do váčků opatřených dokonce jakýmsi bliznovitým útvarem, takže tato skupina tvoří jistě poslední článek ve vývoji pteridospermů docházejících tak úplně k analogické organisaci svých plodních systémů jako dnešní krytosemenné rostlinstvo. Z pozdějších období, t. j. z křídy, třetihor a čtvrtohor nelze ovšem zaznamenati tak zásadních nových objevů, neb rostlinstvo té doby jeví již stavbu více méně obdobnou rostlinám dnešním, jde spíše o popisování nových rodů a druhů a výzkumy paleogeografické. Při tom napomáháme si (obzvláště v uloženinách čtvrtohorních) výzkumem pylových zrn ( jejich důležitost byla po prvé zhodnocena Postem ve výzkumu holocenních a pleistocénních rašelin; dnes aplikuje se tato metoda též na hnědé uhlí i na černá uhlí paleozoická - výzkum micro- a jmenovitě macrospor). Podrob. údaje o těchto problémech jsou syntheticky zpracovány v obsáhlém spisu A. C. Sewarda, Plant life through the ages (1933), kde je též výčet detailních spisů. Njc.