Salomon Sulzer

Salomon Sulzer (30.března 1804, Hohenems, Vorarlberg – 17.ledna 1890, Vídeň). Salomon Sulzer byl nejvýznamnější kantor (synagogální zpěvák nebo-li chazan) a skladatel devatenáctého století. Jeho odkaz je živý dodnes. Jeho rodina, která se původně jmenovala Löwy, se v roce 1748 přestěhovala ze Sulzu do Hohenems v rakouském Vorarbersku a od roku 1813 přijala jméno podle svého původního bydliště "Sulzer". Salomon se věnoval studiu kantorského zpěvu již od raného mládí. K tomu se váže historka, kdy se málem utopil a jeho matka příshala, že pokud přežije, dá jej ná náboženskou dráhu. Studoval nejdříve ve švýcarském Endingenu a v Karlsruhe u místních kantorů, se kterými také hodně cestoval. Později se jeho studia ujal Salomon Eichberg, kantor v Hohenems a Düsseldorfu. V roce 1820 byl Sulzer v Hohenems jmenován kantorem a zde začal modernizovat synagogální rituál, m.j. přidal sborový zpěv. Na popud vídeňského rabína Mannheimera byl v r.1826 povolán do rakouského hlavního města jako vrchní kantor. Zde zcela reorganizoval pořádek bohoslužeb v synagoze, avšak zároveň zachoval tradiční zpěvy a melodie. Zavedl však nová aranžmá, která odpovídala modernímu hudebnímu stylu.

Sulzer's "Shir Tziyyon" (2 vols., Vienna, 1840-1865) established models for the various sections of the musical service—the recitative of the cantor, the choral of the choir, and the responses of the congregation—and it contained music for Sabbaths, festivals, weddings, and funerals which has been introduced into nearly all the synagogues of the world. In the compilation of this work he was assisted by some of the best musical composers of Vienna.

Sulzer published also a small volume of songs for the Sabbath-school, entitled "Duda'im"; and a number of separate compositions, both secular and sacred. His responses are tuneful, and though more melodious than the choral chant of the Catholic Church, show a strong resemblance to it. In all his compositions strict attention is paid to the Hebrew text; and a scrupulous adherence to syntactic construction is observed throughout. The collection "Zwanzig Gesänge für den Israelitischen Gottesdienst" (Vienna, 1892) was printed posthumously. In his "Denkschrift an die Wiener Cultusgemeinde" he sums up his ideas on the profession of cantor. Sulzer, who was widely famed as a singer and as an interpreter of Schubert, was a professor at the imperial conservatorium of Vienna, a knight of the Order of Francis Joseph I and a maestro of the Accademia Nazionale di Santa Cecilia in Rome. Universally recognized as the regenerator of synagogal music, he has been called the "father of the modern cantorate".

[edit] References

Bibliography:

   * Graetz, Hist. v. 581;
   * Tänzer, Gesch. der Juden in Hohenems, 1903;
   * A. Friedman, Der Synagogale Gesang, Berlin, 1904;
   * Josef Singer, Entwickelung des Synagogengesanges: Gedenkblätter an Salomon Sulzer, Vienna, 1882;
   * Alois Kaiser, Salomon Sulzer, in Report of Society of American Cantors, New York, 1904;
         o idem, Sulzer's Music, in Year-Book of the Central Conference of American Rabbis, 1904.S. A. Kai.
   * This article incorporates text from the 1901–1906 Jewish Encyclopedia, a publication now in the public domain.

       By Isidore Singer, Alois Kaiser

[edit] Article references

   * Jewish Encyclopedia

[edit] See also

   * Jewish music