Konstituce jako taková je jednou ze dvou, které se během projednávání velmi významně odlišilaodlišily od předkoncilních návrhů. Než byla přijata, byla konstituce vypracována celkem v osmi zněních a konečná podoba se od prvích velmi liší. Za počáteční impuls k sepsání je považováno poselství koncilních otců celému světu ze dne [[20. říjen|20. října]] [[1962]]. První schéma vypracované na jaře [[1963]] se na koncilu nedostalo k projednávání. Znění tedy bylo podl vlivem [[kardinál]]a [[Suenens z Mechelen|Suenense z Mechelen]] přepracováno, avšak dopadlo stejně jako minulé. Lépe přijat byl až návrh z jara [[1964]], který se transformoval do tzv. ''schména 13''. O tom se začlo mluvit v říjnu a listopadu 1964. Jeho znění se pak nadále diskutovalo a upravovalo až do posledního osmého znění. K závěrečnému hlasování došlo [[7. prosinec|7. prosince]] [[1965]] a konstituce byla schválena poměrem hlasů 2309 ku 75 (7 se zdrželo).
