Německá barokní literatura: Porovnání verzí

V německé barokní literatuře se proto mnohem více než v ostatních evropských literaturách objevuje téma pomíjivosti (myšlenka [[Vanitas]]), smrti či náhlého osudového zvratu. Barokní literatura se vyznačuje [[patos]]em a kupením [[kontrast]]ů. Baroko miluje bujnost (v architektuře, obrazech, oblečení ale i v jazyce). V první polovině 17. století převládala světská a církevní lyrika, objevují se ale i světské [[žánr]]y, které se plně rozvíjí od poloviny [[17. století]]. Vedle [[duchovní píseň|duchovních písní]] a básní se nyní rozvíjí především tzv. [[galantní poezie]], [[epigram]], [[drama]] a [[román|romány]] - tzv. [[pikareskní román]] (šibalský - Schelmenroman) ukazuje poprvé život a zázemí nižších vrstev.

[[Martin Opitz]] sepsal literárně teoretické pojednání '''Kniha o německém básnictví''' ''(Buch von der deutschen Poeterey)'', tato kniha se pro německou barokní literaturu stala stěžejní. Opitz zde popsal jednotlivé žánry a stanovil nová rytmická pravidla.

[[Paul Fleming]] byl nadaným lyrickým básníkem, který ve svých básních zobrazoval především smutek ze stavu své země ve [[třicetiletá válka|třicetileté válce]] , psal ale i prózu.

[[Andreas Gryphius]] byl slezský právník, jeho vlast byla válkou obzvlášť postižena. Psal zádumčivé náboženské a světské lyrické básně a je označován za nejvýznamnějšího [[baroko|barokního]] [[básník]]a. Gryphius psal také dramata. kK jeho nejznámějším básním patří sonet '''Slzy vlasti roku 1636''' ''(Tränen des Vaterlandes Anno 1636)''.

== Andreas[[Angelus Silesius]] ==

== [[Christopher Marlowe]] ==

[[Christopher Marlowe]] zpracoval faustovské téma.