Slunce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m + obrázek |
doplnenie relevantnej referencie (zo sk) |
||
Řádek 232:
Všechno elektromagnetické záření včetně viditelného záření pochází z fotosféry. Každou vteřinu vyzáří Slunce do okolí tolik [[energie]], že by to stačilo pokrýt potřeby celého [[svět]]a na více než 1000 let. Energie ve středu Slunce vzniká ve formě fotonů gama záření a [[neutrino|neutrin]]. Na povrch Slunce se se dostává prostřednictvím konvekce, absorpce a emise, opouští ho v podobě elektromagnetické radiace a neutrin (v malé míře také v podobě [[kinetická energie|kinetické energii]] a [[termální energie]] [[sluneční vítr|slunečního větru]] a jako energie [[magnetické pole|magnetického pole]]. Tlak záření, které se dostává na povrch Slunce, je obrovský a vyrovnává se působením gravitační síly, kterou jsou všechny částice ve Slunci přitahovány k jeho středu. Slunce je v hydrostatické rovnováze.<ref name="slunce"/>
Sluneční neutrina je možno detekovat pomocí [[neutrinový detektor|neutrinového detektoru]]. Sledováním slunečních neutrin je důležité, protože může poskytovat informace o jádře Slunce v téměř reálném čase na rozdíl od fotonů, které ze středu putují tisíce až milióny let. Současný počet pozorovaných slunečných neutrin je však asi třikrát menší, než počet neutrin, které bylo předpovídáno modelem. Rozdíl mezi předpokládaným a skutečným počtem neutrin se dlouho nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Měření pomocí neutrinového detektoru ''Subdury Neutrino Observatory'' však potvrdilo teorii, že neutrina mají nenulovou hmotnost a že po dobu svojí cesty zevnitř Slunce k Zemi oscilují mezi elektronovým neutrinem, mionovým neutrinem a tauónovým neutrinem. Současné detektory založené na [[chlór]]u a [[gallium|galiu]] však mohou zachytit jen elektronová neutrina.<ref>{{Cite book
| author = Josip Klezcek
| title = Velká encyklopedie vesmíru
| publisher = Academia, Praha
| year = 2002
| pages = strany: 461
| isbn = 80-200-0906-X
}}</ref>
Od svého vzniku už Slunce spotřebovalo polovinu svých zásob vodíku. Dalších přibližně 5 až 7 miliard let bude ještě ve Slunci probíhat termonukleární reakce, během které se přemění většina vodíku na helium. Až dojde vodík v jádře, naruší se na krátký čas hydrostatická rovnováha, což povede k tomu, že se stane [[červený obr|červeným obrem]]. Zvětšování průměru Slunce dojde k tomu, že nejbližší planety budou pohlceny rozšiřujícím se Sluncem. Předpokládá se, že bude pohlcena i Země.
| |||