Howard Staunton: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Ganimoth (diskuse | příspěvky)
m tzpos
Řádek 3:
 
== Neoficální mistr světa ==
Svůj titul [[Mistrovství světa v šachu|neoficálníhoneoficiálního mistra světa v šachu]] si Howard Staunton vybojoval ve dvou zápasech s [[Francie|Francouzem]] [[Pierre Charles Fournier de Saint-Amant|Pierrem Charlesem Fournierem de Saint-Amantem]]. První z nich se konal v dubnu a v květnu roku [[1843]] v [[Londýn]]ě a Staunton v něm ještě prohrál 3:2 (=1), V odvetě v [[Café de la Régence]] v [[Paříž]]i v listopadu a prosinci toho samého roku však již Staunton Saint-Amanta porazil 11:6 (=4) a nastoupil na jeho pomyslný trůn.
[[Image:World Chess Championship 1843 Staunton - Saint-Amant Matches.jpg|left|thumb|635px]]
Svoje vedoucí postavení ve světovém šachu pak Staunton obhájil ještě roku [[1846]] v Londýně vítězstvím nad [[Německo|německými]] šachisty [[Daniel Harrwitz|Danielem Harrwitzem]] v poměru 7:0 a [[Bernhard Horwitz|Bernhardem Horwitzem]] v poměru 14:7 (=3) a roku [[1851]] rovněž v Londýně vítězstvím nad [[Rusko|ruským]] mistrem [[Finsko|finského]] původu [[Karl Friedrich Jänisch|Jänischem]] 7:2 (=1),
 
Staunton také patřil k významným organizátorům šachového života. Zabýval se myšlenkou založit mezinárodní šachovou federaci a podílel se i na organizaci [[Turnaj v Londýně 1851|mezinárodního turnaje v Londýně v roce 1851]]. V turnaji hrál jako favorit, ale skončil až na čtvrtém místě a musel svůj neoficiální titul světového šampióna předat vítězi turnaje, německému šachistovi [[Adolf Anderssen|Adolfu Anderssenovi]], který jej v semifinále vyřadil 4:1, V zápase o třetí mistom9sto pak Staunton prohrál s [[Elijah Williams|Elijahem Williamsem]] 4:3 (=1).
 
Když pak roku [[1853]] prohrál Staunton v [[Brusel]]u s německým šachistou [[Tassilo von Heydebrand und der Lasa|Tassilem von Heydebrandem und der Lasou]] 5:3 (=4), opustil prakticky světové šachové kolbiště. [[Paul Morphy]] jej v roce [[1858]] vyzýval k zápasu již marně.
 
==Šachový myslitel, organizátor, novinář a učitel==
Staunton byl skutečně originální šachový myslitel. V praxi často odkládal okamžité obsazení centra pěšci a raději využíval metody postupného strategického tlaku na střed s pomocí tzv. fiancheattovaných střelců, čímž vlastně předběhl myšlenky hypermodernistické školy. Hrál přísně pozičně, výborně manévroval, byl chladnokrevný v obraně, nepouštěl se do odvážných kombinací (obětoval jen tehdy, když se daly důsledky oběti přesně propočítat) a spokojoval se i s malou výhodou, kterou však celkem přesně uplatňoval v koncovkách. Svým bezpečným založením partie a jejím pozičním vedením rozvinul učení [[François-André Danican Philidor|F. A. D. Philidora]] a předjímal již některé názory [[Wilhelm Steinitz|Wilhelma Steinitze]]. Je po něm pojmenována [[anglická hra]], kzeroukterou uvedl do praxe.
 
Staunton se také zabýval pravidly šachu a zasloužil se o zavedení [[Pravidla šachů#Praktický šach|časové kontroly]], tj. časového omezení partie, které určuje kolik tahů a v jaké době musí hráč odehrát. Roku [[1843]] založil první anglický šachový časopis ''[[Chess Player’s Chronicle]]'', vedl světově známou šachovou rubriku v časopise ''Illustrated London News'', navrhl definici [[ECO|indexů šachových zahájení]] a z jeho iniciativy byla v roce [[1855]] založena ''[[British Chess Association]]'', první šachová organizace na světě. Působil i jako šachový učitel, neboť napsal šachovou učebnici ''Chess Player’s Handbook'' ([[1847]], Příručka šachového hráče) a dílo ''The Chess Player’s Companion'' (vydáno až [[1896]], Společník šachového hráče). Po Stauntonovi byl také z reklamních důvodů roku [[1849]] pojmenován elegantní typ šachových figurek (tzv. ''„stauntonky“''), se kterými se v západních zemích hraje dodnes.