Římská legie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Decebal: výměna obrázku, doplnění odkazu a interwiki |
m Decebal: odkazy, drobné úpravy |
||
Řádek 25:
*''[[Velites]]'' byli lehkooděnci odvádění z nejméně bohatých občanů, kteří nebyli schopni zabezpečit si řádnou výzbroj. Jejich primární funkcí bylo napadání a zneklidňování nepřátel, případně měli krýt pohyb svých spolubojovníků. V raných dobách byli nasazováni také jako průzkumníci. Velites byli umisťováni před těžkooděnce v čelo bitevní sestavy, odkud zasypávali nepřátelské řady svými oštěpy a účastnili se menších šarvátek. Po odhození oštěpů a přiblížení nepřátel se stahovali za hastaty. Velmi důležití byli při obraně před [[Válečný slon|válečnými slony]]. Jejich vyšší mobilita a lehčí vyzbrojení jim umožňovaly snáze se vyhnout slonům a napadat je z boku nebo z týlu. Vrhání oštěpů do boků slonů představovalo účinnou taktiku jejich eliminace. Velites byli ozbrojeni několika lehkými oštěpy, nazývanými ''hastae velitaris'' (odtud jejich název), a krátkým mečem podobným tomu, jaký používali těžkooděnci. Jejich zbroj sestávala z pokrývky hlavy potažené vlčí kůží a malého kulatého štítu. ''Rorarii'', předchůdci velites, bojovali jako prakovníci.
*''[[Hastati]]'' tvořili první linii římské těžké pěchoty, jež se skládala z mladších a relativně méně zkušených občanů. Mezi jejich vybavení náležel kůží potažený dřevěný štít oválného tvaru (''[[Scutum (štít)|scutum]]''), bronzová přilbice (''[[Galea (helmice)|galea]]'') a bronzové náprsní brnění. Vzhledem ke svému bohatství si mohli dovolit i lépe chránící kroužkovou zbroj, která ale nebyla obvyklá pro tento typ těžkooděnců. Hastati byli ozbrojeni dvěma oštěpy (''pila'', singulár ''[[pilum]]'') o délce dvou metrů, která byla vrhána na nepřátele ze vzdálenosti asi deseti až dvaceti kroků, načež bojovali mečem (''[[gladius]]'') s čepelí dlouhou asi 60 centimetrů. Jejich helmice byly zdobeny purpurovými nebo černými chocholy z peří, jež hastaty činily fyzicky vyššími, čímž měly nahnat hrůzu jejich protivníkům. Hastati se zapojovali do bitvy jako první. Jestliže se situace nevyvíjela pro Římany příznivě, nebo si vojáci potřebovali odpočinout, stáhli se za principes, kde se přeskupili a znovu zasáhli do boje.
*''[[Principes]]'' byli pokládáni za výkvět republikánské legie, neboť se nacházeli na vrcholu svých sil a sestávali z bohatších tříd římské společnosti. Disponovali nejkvalitnějším vybavením, třebaže se jen málo lišili od hastatů. Válčili stejnými zbraněmi a chránili se téměř totožnou výstrojí. Oproti hastatům se však odívali do kroužkové zbroje (''[[lorica hamata]]''). Vítězství v bitvě bylo dosahováno převážně jejich zásluhou. Ve střetnutí působili jako posily hastatů a později přebírali na svá bedra hlavní tíhu bitvy. Nepřátelé tak byli nejprve vyčerpáni bojem s méně zdatnými hastaty, aby na ně v další fázi zápasu udeřily čerstvé elitní síly Římanů.
Řádek 41:
[[Soubor:Légionnaire romain Ier siècle av JC.jpg|thumb|upright=0.9|Kresba římského legionáře z 1. století př. n. l.]]
Nezměrné ztráty na počátku [[Druhá punská válka|druhé punské války]] donutily Římany kolem roku [[213 př. n. l.]] ke snížení spodní hranice censu. Tím byli do legií připuštěni i občané nedisponující pozemkovým vlastnictvím.
Kvůli přetrvávajícím obtížím při provádění odvodů povolil konzul [[Gaius Marius]] v roce [[107 př. n. l.]] vstup do vojska všem občanům, aniž hleděl na velikost jejich bohatství nebo sociální postavení. Následkem toho se působení v armádě stalo záležitostí výhradně nejnižších vrstev společnosti (''capute censi''). Na místo dosavadní občanské milice, shromažďované každoročními, sezónními nábory, vznikla profesionální [[žoldnéř]]ská armáda, jejíž příslušníci vykonávali vojenské řemeslo jako povolání s pevně stanovenou dobou jejich služby. Tato profesionalizace byla nezbytná k zajištění stálých posádek ve vzdálených [[Římské provincie|provinciích]].
Řádek 107:
|'''350,000?'''
|}
==== Barbarizace legií a vzrůst významu jezdectva ====
| |||