Vyřazovací systém: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 14 lety
m
m (typo)
Velkou výhodou vyřazovacího systému je, že vítěz musí jako jediný vyhrát všechna svá utkání a je tedy jednoznačný. Ale už druhé místo je diskutabilní, protože druhý nejlepší účastník turnaje nemusí být poraženým finalistou, ale mohl podlehnout vítězi turnaji dříve než ve finále. Další velkou výhodou je atraktivita, neboť vyřazovací turnaj ke konci graduje a vítěz je znám až po posledním utkání.
 
K určení vítěze systém v základní podobě potřebuje <math>\left \lceil \log_2(n) \right \rceil</math> kol, kde <math>n</math> je počet účastníků. Pokud je počet účastníků jiný než mocnina dvojky, je první kolo neúplné, někteří nastupují rovnou do druhého kola. Celkový počet zápasů je pak <math>n-1</math>. Například pro 128 účastníků tedy stačí pouhých 7 kol a 127 zápasů (porovnej se systémem [[každý s každým]], který potřebuje 127 kol s 81928128 utkáními). Nevýhodou tohoto systému je, že první kola sestávají ze značného množství zápasů (v případě 128 účastníků se v prvním kole hraje 64 utkání), takže je pro ně potřeba buď vzhledem k délce turnaje poměrně dlouhá doba nebo dostatek hracích prostor, které ale po zbytek turnaje zůstanou nevyužité.
 
Nevýhodou vyřazovacího systému také je, že žádný účastník před turnajem neví, kolik utkání bude hrát, i když ví, že jich maximálně bude jako kol turnaje.