Handley Page Victor: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Algernon (diskuse | příspěvky)
Algernon (diskuse | příspěvky)
Řádek 39:
Verze B.2 představovala celkově zlepšený Victor, poháněný [[Dvouproudový motor|dvouproudovými motory]] [[Rolls-Royce]] [[Rolls-Royce Conway|Conway RCo.11]] s tahem 76,8 kN. Nové motory vyžadovaly podstatné zvětšení a překonstruování vstupních otvorů v náběžné hraně kořenů křídla, které musely zajistit vyšší průtok vzduchu. Křídlo dostalo větší rozpětí a současně bylo vybaveno dvěma integrovanými podvěsy, někdy také nazývanými „Küchemannovy mrkve“. Tato tělesa doplňovala průřez letounu podle pravidla ploch a při vysokých podzvukových rychlostech výrazně redukovala vlnový odpor stroje. V pravé polovině křídla byla nově instalována pomocná energetická jednotka (APU) [[Turboméca Artouste|Blackburn Artouste]], která umožnila letounu operovat nezávisle na pozemním vybavení (spouštět motory a systémy letounu). Díky ní bylo možné udržovat [[Bombardér|bombardéry]] ve stavu neustálé pohotovosti ke vzletu. Verze B.2 také dostala nad pilotní kabinu nástavec pro doplňování paliva za letu. Pod křídlem přibyly velké odhazovací přídavné nádrže a v kořeni svislé ocasní plochy se objevil kryt výkonnějších systémů pro radioelektronický boj (ECM), které navenek prozrazovaly i vstupy chladicího vzduchu, přezdívané „sloní uši“.
 
S tím, jak se taktika bombardérů změnila od útoku ve velkých výškách k pokusu o „podlétnutí“ obrany protivníka těsně u země, obdržely Victory dvoutónovou kamufláž, radar umožňující kopírování terénu a do kabiny displeje s rolujícími mapami. 21 strojů verze B.2 bylo upraveno na B.2(RS) montáží vylepšených motorů Conway Rco. 17 s tahem 91 kN a závěsníku pro jadernou střelu [[AVROAvro Blue Steel]]. Uvažovalo se původně o amerických střelách [[AGM-48 Skybolt]] s plochou dráhou letu (každý stroj měl nést čtyři), ale jejich vývoj byl zrušen v roce [[1963]].
 
=== Victor B.2 pro strategický průzkum ===