'''''Epistémé''''' (řec. έπιστήμη) –je [[řečtina|starořecký]] výraz označující vědění. ''Epistémé'' stojí ve [[filosofie|filosofii]] v opozici k pojmu ''doxa'' (δόξα mínění), o kterém se prvně zmiňuje řecký filozof [[Parmenidés]]. Pro [[PlatónaPlatón]]a je ''epistémé'' pravé vědění, jehož předmětem je bytí, které je stálé a nepomíjivé ([[svět idejí]]). Prostředkem k pravému vědění je [[rozum]], zatímco smysly[[smysl]]y jsou prostředkem světa pomíjivého ''doxa''. Svět ''doxa'' je svět mínění ale týká se skutečných věcí, ale pravdivost těchto věcí je ve světě jiném (''epistémé'').
Francouzský myslitel [[Michel Foucault]] užívá pojmu ''epistémé'' k označení dějinné epochy, pro kterou je specifický určitý myšlenkový diskurz, jež určuje hranice našeho myšlení. Foucault rozlišuje 3 hlavní epistémé: [[renesancirenesance]], [[osvícenství]] a [[romantismus]].
