Verze z 20. 8. 2008, 18:08 editovat Kacir (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 212 613 editací m →‎Historie: typo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 20. 8. 2008, 18:33 editovat zrušit editaci Sokoljan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 31 124 editací Drobné doplnění, "výhrada svědomí" Přejít na další porovnání →
Řádek 1: Pincip '''svobody svědomí''' znamená veřejné, společenské a [[právo\|právní]] uznání, že v určitých věcech se jednotliví lidé ~~a skupiny~~ mohou řídit zásadami, které jsou ve sporu se zásadami většiny, ale jejichž porušení by pro ně znamenalo vážný zásah do jejich lidské [[identita\|identity]] a integrity~~. Svoboda svědomí úzce souvisí se svobodou náboženství, svobodou myšlení a vyjadřování~~. Společnost, která se řídí principem svobody svědomí, si proto u těchto lidí nevynucuje přizpůsobení většině, ve zvláštních případech dokonce ani právnímu řádu, a uznává tak zvanou [[výhrada svědomí\|výhradu svědomí]]. Příkladem mohou být odpírači zbraní "z důvodů svědomí". Svoboda svědomí úzce souvisí se svobodou náboženskou, liší se však tím, že se chápe jako svoboda jednotlivce, nikoli jako přípustnost určité církve nebo společenství. Proto se prosadila později a s většími nesnázemi. Dlouho se také rozlišovalo mezi svobodou ''in foro interno'', tj. doma, což znamenalo například domácí bohoslužbu, a ''in foro externo'', čili na veřejnosti. == Historie == Některé starověké říše připouštěly výjimky pro výrazné náboženské skupiny například v [[Persie\|Persii]] nebo ve starověké [[Římská říše\|římské říši]]. V císařském Římě nebyli Židé nuceni obětovat bohům ani sloužit ve vojsku. Podobně byli křesťané a židé tolerováni v některých muslimských říších. Jednalo se však vesměs o uznání náboženství, nikoli o svobodu osobní. Urgentní potřeba svobody svědomí však vyvstala v pozdním středověku a zejména v [[reformace\|reformaci]], a to v nábožensky smíšených oblastech. Od 16. století ji někteří myslitelé začínají chápat ne jako výsadu pro určité skupiny (jako tomu bylo ještě v [[Toleranční patent\|Tolerančním patentu]] [[Josef II.\|Josefa II.]]), ale jako obecný princip a jednu ze základních svobod každého občana. Dlouhou historii má i kritika svobody svědomí. Argumentuje obvykle: # praktickou potřebou jednoty společnosti a dodržování stejných pravidel, anebo # úvahou o tom, že pravdivé může být jen jedno přesvědčení, takže svoboda svědomí by pak znamenala "svobodu se mýlit". Ještě v 18. století se většinou - a to i například v USA - připouštěla koexistence různých církví, vůči svobodě jednotlivého svědomí však měli i američtí politici vážné výhrady a zdůvodňovali je tím, že by mohla být záminkou pro náboženskou lhostejnost. == Lidské právo == Řádek 12 ⟶ 15: V tomto smyslu, jako individuální lidské právo - i když s řadou omezení - vyhlásila svobodu svědomí [[Velká francouzská revoluce]] a po ní různé další v průběhu 19. a 20. století. Protože souběžně klesal veřejný a politický význam organizovaného [[náboženství]], mohla svobodu svědomí vyhlásit i Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948. Problém ovšem nastává tam, kde se ~~[[výhrada svědomí\|~~výhrady "z důvodů svědomí"]] dostávají do sporu se zákonodárstvím států. Tak některé radikální křesťanské skupiny zásadně odmítaly [[přísaha\|přísahu]], jiné odmítaly používat zbraně. Jejich členové pak byli - a někde dodnes jsou - trestání a vězněni. V naší zemi byla náhradní vojenská služba (beze zbraně) zákonem povolena až v roce 1990, vojenské úřady však mohly jen obtížně zjišťovat, kdo k tomu má skutečné "důvody svědomí" a kdo si chce jen vojenskou službu usnadnit; náhradní služba bylo proto delší a žadatelé se museli obhajovat před odbornou komisí. == Svoboda svědomí v ČR ==

Svoboda svědomí: Porovnání verzí