Verze z 19. 6. 2008, 21:56 editovat AlleborgoBot (diskuse \| příspěvky) 20 246 editací m robot přidal: la:Sanctus Pancratius Romae ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 20. 8. 2008, 16:45 editovat zrušit editaci Karbo (diskuse \| příspěvky) 24 editací Bez shrnutí editace Přejít na další porovnání →
Řádek 1: Svatý '''Pankrác''' byl křesťanským mučedníkem z přelomu [[3. století\|3.]] a [[4. století]]. Podle nejznámější verze životopisu se sv. Pankrác narodil v maloasijské Frýgii jako syn ve vznešené pohanské rodině. Brzy ztratil oba rodiče a se strýcem Dionýsiem odešel do Říma. Nedaleko jejich statku se během pronásledování křesťanů ukrýval papež Kornélius (251-243) či Caius (283-296). Brzy došlo k jejich setkání a Pankrác se strýcem se obrátili ke křesťanství. Strýc Dionýsius brzy po svém křtu zemřel přirozenou smrtí, zatímco mladý takřka patnáctiletý Pankrác byl během pronásledování křesťanů lapen a předveden před císaře Valeriána (253-260) či Diokleciána (303-305). Císař mladého Pankráce, snad syna jednoho ze svých blízkých přátel, nabádal k odmítnutí křesťanské víry, ten však odmítl a ještě císaři vyčetl uctívání nemravných bohů. Císař, zostuzen jeho řečí, dal nakonec mladíka stít na Via Aurelia, kde ho 12. května pohřbila jakási žena Octavilla. Podle legendy byl [[Pankrác (jméno)\|Pankrác]] ([[289]]-[[304]]) byl odsouzen k smrti za vyznávání křesťanství. Narodil se ve [[Frýgie\|Frýgii]] ([[Malá Asie]]). Legenda vypráví, že se narodil v rodině váženého křesťana, jeho matka zemřela hned po jeho narození a otec o rok později. Žil proto u svého strýce Dionýse a odešel s ním do [[Řím]]a. Zrovna v té době však císař [[Diocletianus]] velmi tvrdě pronásledoval křesťany, přiznání se k této víře se rovnalo smrti. Mladý Pankrác se však nezalekl, své vyznání nijak neskrýval, a tak byl brzy zajat a uvězněn. Jeho věznitelé mu nabídli život, když se své víry vzdá. Chlapec se však ani ve svých čtrnácti letech nedal přesvědčit, a smrt přišla vzápětí - 12. května roku 304 byl Pankrác veřejně sťat.<br />Jeho tělo zachránila jedna statečná žena, která je odnesla do [[římské katakomby\|římských katakomb]]. Nad hrobem postavil papež [[Symach]] v roce [[500]] na Pankrácovu počest kostel, dnes zde stojí [[bazilika]] sv. Pankráce.<br />Dnešní Pankrác je patronem dětí, to ve Francii, a prvokomunikantů. Pomáhá také mladým rostlinám a květům, proti bolestem hlavy a křečím a také proti křivé přísaze. Legenda o umučení sv. Pankráce byla sepsána asi v 6. nebo v 7. století. Nejstarší zmínky o svátku sv. Pankráce se však nachází již v Jeronýmově martyrologiu (431-450), gelasianském sakramentáři (patrně ze 6. století) a gregoriánském sakramentáři (715-731). Svátek sv. Pankráce je shodně uveden na den 12. května. Podle sbírky papežských životopisů, Liber pontificalis, nechal papež Symmachus (498-514) na počátku 6. století za hradbami Říma na Via Aurelia vystavět světci baziliku. Stejný zdroj uvádí, že po skonu papeže Virgilia (537-555) šel jeho nástupce Pelagius (556-561) před svým dosazením na Apoštolský stolec ke hrobu sv. Pankráce, aby se zde očistil ze spoluviny na jeho smrti. Toto je první doklad o uctívání světce jako mstitele křivé přísahy. Dále byl považován za patrona nemocných, dětí, mladých, nové setby, květin a ve středověku v německých zemích i rytířů a šlechty. ~~Pankrácův kult se rozšířil po celé Evropě, především pak v Německu, také Francii.~~ Již od druhé poloviny 6. století se pankrácký kult šířil Itálií a přilehlými zeměmi. Papež Pelagius II. (579-590) poslal relikvie sv. Pankráce do Marseille. Jeho následovník papež Řehoř Veliký (590-604) kult obzvláště propagoval. Jako první kázal na svátek sv. Pankráce nad světcovým hrobem a Pankrácovy ostatky daroval do Neapole, Mesiny, Milána i anglického Canterbury. Další papežové se rovněž zasloužili o šíření kultu, zejména do Francie a Anglie. Do německých zemí se však prokazatelně dostal až na konci 9. století. Král Arnulf Korutanský roku 896 přitáhl k hradbám Říma a se svým vojskem rozbil ležení u kostela sv. Pankráce. Po té, co město dobyl, jej papež Formosus (891-896) korunoval na císaře a daroval mu relikvii sv. Pankráce. Císař ostatek uložil ve své kapli na falci v bavorském Rodingu poblíž Šumavy. Odtud se dále šíří po Německu. První zmínka o přítomnosti relikvií sv. Pankráce v Čechách se váže až k roku 1095. Podle Mnicha sázavského je do kaple v levé straně kostela Sázavského kláštera vložil tehdejší biskup Kosmas. Je možné, že jejich zisk souvisel až s kajícnou cestou opata Božetěcha do Říma, ale není vyloučeno, že se do Čech dostaly již při dřívějších cestách českých diplomatů k papežskému dvoru. == Základní literatura == Anežka VIDMANOVÁ (ed.): Jakub de Voragine: Legenda Aurea, Praha 1998. Hubertus R. DROBNER: Der heilige Pankratius. Leben, Legende und Verehrung, Paderborn 1988. A. Z. HUISMAN: Die Verehrung des heiligen Pancratius in West- und Mitteleuropa, Haarlem 1939. Hubertus R. DROBNER: Die Anfänge der Verehrung des römischen Märtyrers Pankratius in Deutschland, in: Römische Quartan Schrift für christliche Altertumskunde und Kirchengeschichte 82, 1987, 76-98. ~~== Zdroje ==~~ [http://www.quido.cz/285/jm%C3%A9na14.htm Quido.cz] *[http://www.libri.cz/databaze/jmena/den.php?m=5&d=12 Libri.cz] Řádek 25 ⟶ 34: [[sr:Панкратије Римски]] [[sv:Pankratius]] [[Soubor:Příklad.jpg]]

Svatý Pankrác: Porovnání verzí