Rabanus Maurus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot automaticky nahradil text: (-franck +fransk)
m linkfix
Řádek 2:
[[Soubor:Hrabanus-Maurus De-rerum-naturis nach-842.jpg|thumb|Rabanus Maurus: „De rerum naturis“]]
 
'''Rabanus Maurus''' (také '''Hrabanus''' nebo '''Rhabanus'''; * asi [[780]] v [[Mohuč]]i; † [[4. únor]]a [[856]] ve [[Winkel]]u) byl opatem klášteru ve Fuldě a později arcibiskupem v Mohuči. Patří k největším postavám [[9. století]]. Přátelil se s císařem [[Lothar I. Franský|Lotharem I.]] a jeho ženou [[Irmingarda z Tours|Irmingardou z Tours]].
 
== Život ==
Řádek 9:
Právě v době, kdy vedl klášterní školu (do roku 822) Rabanus vydal své nejvýznamnější spisy. Nejznámější je [[kaligram]] ''[[De laudibus sanctae crucis]]'' („O chvále svatého kříže“, vydáno roku 814). Báseň je dodnes zachována v opisech, které pravděpodobně vznikly přímo pod Rabanovým dohledem; jeden exemplář je opatrován ve [[Vatikánská knihovna|Vatikánské knihovně]]. Jeho práce vedoucího školy se odráží ve třísvazkovém díle ''[[De institutione clericorum]]'' („O vzdělávání duchovních“, vydáno 819).
 
[[15. červen|15. června]] [[822]] se stal na 20 let opatem [[klášter Fulda|kláštera ve Fuldě]], jehož osazenstvo tehdy čítalo na 600 mnichů. Zasloužil se o rozšíření klášterní knihovny. Klášterní škola se stala prestižním centrem vzdělání ve Francké říši. Kromě toho nechal zřídit na 30 kostelů a kaplí pro rolníky, mj. v roce 836 kostel sv. Petra, v němž jsou uloženy ostatky [[sv. Lioba|sv. Lioby]] (Fulda, [[Hesensko]]). Rabanus patřil k družině císaře [[Lothar I. Franský|Lothara I.]], nikoli však [[Ludvík II. Němec|Ludvíka Němce]], pod jehož vládu Fulda spadala. Poté, co byl zatažen do sporů mezi Ludvíkem pobožným a jeho synem, vzdal se v roce 842 svého úřadu opata a uchýlil se na Petersberg, kde se soukromě věnoval vzdělávání.
 
I přes názorové rozdíly byl Ludvíkem v roce 847, již jako 67 letý, jmenován arcibiskupem v Mohuči. [[16. červen|16. června]] toho roku nastoupil do úřadu vrchního pastora největší církevní provincie východofranské říše. Krátce po převzetí úřadu svolal první [[Synod]] do mohučského opatství Sv. Alban, kde se zúčastnění biskupové a opati radili ohledně posilování víry a kázně. Kazatelé byli nabádáni, aby pro prostý lid volili prostá, obyčejným lidem srozumitelná kázání.