|
== Průběh ceremoniálu ==
Slavnostní ceremoniál započal v 13:45 středoevropského letního času, hlavní část pak ve 14:00. Čínští organizátoři pomocí ohňostrojů, světel, tanečníků, choreografů a dalších lidí v první hodině programu představili čínskou historii, především pak vynálezy, ke kterým nedomyslitelněneodmyslitelně patří papír, kompas, knihtisk, kaligrafický a bambusový sivteksvitek, dále pak nemohlo chybět zobrazení umění [[Tai-chi]] a také představení historických hudebních nástrojů či tanců. Podle informací komentátorů ČT přímý přenos ceremoniálu sledovaly přes 4 miliardy lidí. Mezi hosty přímo na stadionu nesměly chybět důležité osobnosti olympijského i politického života. Přítomni byli [[Jacques Rogge]], [[Juan Antonio Samaranch]], [[Chu Ťin-tchao]], [[Vladimir Putin]], [[Nicolas Sarkózy]], [[George W. Bush]], [[Ivan Gašparovič]] nebo [[Kníže Albert]]. Slavnost byla doprovázena nahrávanou i živou hudbou, o kterou se staral [[Čínský lidový orchestr]] řízený [[Ju-hai]]em. Využity byly i citáty či pozdravy z knih čínského myslitele [[Konfucius|Konfucia]]. Organizátoři samozřejmě nemohli opomenout ani na předchozí [[Olympijské hry]], které připomněli 29-ti ohňostrojovými sloupy. Na ceremoniálu vystoupily i známé či méně známé osobnosti čínské i světové hudby, ke kterým patří pianista [[Lang Lang]] a jeho 5 leta kolegyně [[Lu Mu-si]], pěvci [[Liu Huan]] a [[Sarah Brightman]], kteří zazpívali píseň [[You and Me]], s výpravou Číny přišel i 9-ti letý chlapec [[Lin Hao]], který přežil sesuv své školy při nedávném zemětřesení v Číně, pomohl dvěma svým spolužákům a vrátil se do trosek školy, aby pomohl třetímu. Nezapomnělo se ani na to, že olympijské hry nerozlišují etnické skupiny, proto vlajku pořadatele přinesly děti všech 56 etnických skupin žijících v Číně, včetně té Tibetské. Na zahájení se podílelo přes 14 000 osob, diváci mohli vidět i slavné sloupy Císařského paláce, dále pak i tváře tisíců dětí z celého světa, jejichž fotografie zaslali zájemci na oficiální stránky her. Myslelo se i na budoucnost, když byl znázorněn umysl Číny obsadit měsíc. Po 60-ti minutách se postupně na ploše objevily všechny sportovní výpravy. Na poslední chvíli se odhlásila výprava [[Brunej]]e.
V 17 hodin a 20 minut skončilo defilé sportovců a rozhnulrozhrnul se červený koberec ve společnosti hostesek. Sportovci při chůzi středem stadionu šlapali do barevných prášků a pomocí barvy vytvořili na předem připraveném svitku duhu z červené, zelené, modré a žluté barvy a doplnili tak obraz hor, řeky a usměvajícíhousmívajícího se slunce, který již před nimi při ceremoniálu vytvořili umělci pomocí jiných barev. Před půl šestou večerní pak přicházejí předseda [[MOV]] [[Jacques Roggue]] a činovník MOV [[Liu Shi]], aby pronesli projevy, po nich prezident [[Čína|Číny]] [[Chu Ťin-tchao]] prohlásil hry za zahájené. Nemohly chybět ani obvyklé akty Olympijského zahájení, jako vztyčení olympijské vlajky za pomoci čínských sportovních celebrit a čínské armády, dále pak znázornění holubice míru a také sliby sportovců a rozhodčích, které pronesli stolní tenistka [[Zhang Yining]] a gymnastický rozhodčí [[Huang Liping]]. Pár minut před 18. hodinou na stadion přibíhá střelec [[Sü Hai-feng]] s olympijskou pochodní a předává ji dalším sportovcům - skokance do vody [[Gao-Min]], gymnastovi [[Li Sheo-shuang]]ovi, vzpěrači [[Zhang Zhuang]]ovi, badmintonistovi [[Chuang Zhun]]ovi, taekwondistovi [[Cheng Zhong]]ovi a volejbalistce [[Sun Jing-fang]]. Jako poslední pochodeň obdržel legendární gymnasta [[Li Ning]], aby se s ní mohl vznést ke střeše stadionu, po které se symbolicky proběhl, a aby mohl pomocí železné konstrukce zažehnout olympijský oheň.
=== Jak šly výpravy po sobě ===
*Řecko, Guinea, Guinea-Bissau, Turecko, Turkmenistán, Jemen, Maledivy, Malta, Madagaskar, Malajsie, Mali, Malawi, Makedonie, Marhsallovy o., Kajmanské o., Bhután, Ekvádor, Eritrea, Jamajka, Belgie, Vanuatu, Izrael, Japonsko, Taiwan, Středoafrická republika, HongKong, Gambie, Benin, Mauricius, Mauritánie, Dánsko, Uganda, Ukrajina, Uruguay, Uzbekistán, Barbados, Papua Nová Guinea, Brazílie, Paraguay, Bahrajn, Bahamy, Panama, Pákistán, Palestina, Kuba, Burkina Faso, Burundi, Východní Timor, Katar, Rwanda, Lucembursko, Čad, Bělorusko, Indie, Indonésie, Litva, Niger, Nigérie, Nikaragua, Nepál, Ghana, Kanada, Gabon, San Marino, Svatý Vincent a Grenadiny, Svatá Lucie, Svatý Tomáš a Princův o., Svatý Kryštof a Nevis, Guyana, Džibutsko, Kyrgyzstán, Laos, Arménie, Španělsko, Bermudy, Lichtenštejnsko, Kongo, DR Kongo, Irák, Írán, Guatemala, Maďarsko, Dominikánská republika, Dominika, Togo, Island, Guam, Angola, Antigua a Barbuda, Andorra, Tonga, Jordánsko, Rovníková Guinea, Finsko, Chorvatsko, Súdán, Surinam, Libye, Libérie, Belize, Kapverdy, Cookovy o., Saúdská Arábie, Alžírsko, Albánie, Spojené Arabské Emiráty, Argentina, Omán, Aruba, Afghánistán, Ázerbajdžán, Namibie, Tanzánie, Lotyšsko, Velká Británie, Britské Panenské o., Keňa, Rumunsko, Palau, Tuvalu, Venezuela, Šalamounovy o., Francie, Polsko, Portoriko, Bosna a Hercegovina, Bangladéš, Bolívie, Norsko, Jihoafrická republika, Kambodža, Kazachstán, Kuvajt, Pobřeží slonoviny, Komory, Bulharsko, Rusko, Sýrie, USA, Americké Panenské o., Americká Samoa, Honduras, Zimbabwe, Tunisko, Thajsko, Egypt, Etiopie, Lesotho, Mozambik, Nizozemsko, Nizozemské Antily, Grenada, Gruzie, Somálsko, Kolumbie, Kostarika, Trinidad a Tobago, Peru, Irsko, Estonsko, Haiti, Česká republika (162. v pořadí), Kiribati, Filipíny, Salvador, Samoa, Mikronésie, Tádžikistán, Vietnam, Botswana, Sri Lanka, Svazijsko, Slovinsko, Slovensko, Portugalsko, Jižní Korea, Fidži, Kamerun, Černá Hora, KLDR, Chile, Rakousko, Myanmar, Švýcarsko, Švédsko, Nauru, Mongolsko, Singapur, Nový Zéland, Itálie, Senegal, Srbsko, Seychely, Sierra Leone, Kypr, Mexiko, Libanon, Německo, Moldávie, Monako, Maroko, Austrálie, Zambie, Čína
== Zdroj ==
|
