Aristotelismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: hu:Arisztoteliánusok |
m Robot automaticky nahradil text: (-standartn +standardn) |
||
Řádek 20:
Aristotelova škola, [[Peripatos]], podle níž se jeho žákům říká také peripatetici, se svému učiteli nevěnovala ani zdaleka tak, jako platonici k Platónovi. Podstatnou částí Aristotelova odkazu bylo založení jednotlivých věd, jimž se někteří dále věnovali, ale v západním světě nebyl Aristotelés pokládán za autoritu. Jeho spisy shromáždil teprve [[Andronikos Rhodský]] v 1. století n.l. a z jeho komentátorů vynikl hlavně [[Alexandr z Afrodisie]] (kolem 200) a někteří novoplatonici ([[Porfyrios]], [[Iamblichos]], [[Proklos]]). Počátkem 6. století přeložil [[Boethius]] dva Aristotelovy spisy, ''Kategorie'' a ''O interpretaci'' do latiny. Studium aristotelových spisů se pak rozvinulo na Východě, v [[Sýrie|Sýrii]] a [[Egypt]]ě ([[Jan z Damašku]], [[Joannes Philoponos]]), kde byly také přeloženy do arabštiny a inspirovaly islámskou filosofii raného středověku ([[al-Farábí]], [[Averroes]]) i [[Maimonides|Maimonida]].
== Křesťanský aristotelismus ==
Oživení aristotelismu přinesl teprve nový duch vrcholného středověku a potřeba filosofii vyučovat. Výuka logiky se patrně už v 11. století řídila Aristotelem, ke konci století byly přeloženy zbývající logické spisy – z arabštiny, ale zejména z řečtiny – a počátkem 13. století přibyly další i spisy arabských komentátorů ([[Averroes]], [[Avicenna]]). Ačkoli se zprvu zdálo, že Aristotelés křesťanské myšlení ohrožuje, v polovině 13. století už byl v Paříži i v Oxfordu
Tomášův systém, filosoficky a zejména pedagogicky hluboce promyšlený, nabízel pojmovou výbavu tak bohatou a soudržnou, že [[scholastika]] čili „školská filosofie“ ovládala univerzitní filosofii až do 18. století, v katolických i protestantských zemích. Ve 14. století se mnozí přiklonili k [[Averroes|averroistickému]] racionalismu a k [[nominalismus|nominalismu]], z nějž vycházejí první pokusy o racionální popis přírody ([[Ockham]], [[Buridan]], [[Nicolas d´Oresme]]). Koncem 16. století prošel ve Španělsku jistou modernizací (tzv. ''Druhá scholastika'', [[Suarez]]) a přes odpor [[Luther]]ův se díky [[Melanchthon]]ovi a [[Beza|Bezovi]] prosadil i na protestantských univerzitách.
| |||