Buněčná stěna: Porovnání verzí

[[Střední lamela]] vzniká především z pektinových látek (zejména pak [[hořčík|hořečnatých]] a [[vápník|vápenatých]] pektinů) a při dělení buňky a v budoucnu odděluje buněčné stěny sousedních buněk. Na ni se přikládá [[primární stěna]] obsahující zejména celulózy, hemicelulózy a pektiny, přičemž celulózová vlákna jsou v ní uspořádány v síťovině. Je pružná a snadno roste do šířky přikládáním nových celulózních mikrofibril, takže nijak nepřekáží růstu buněk. K primární stěně se po ukončení růstu buňky může zevnitř přikládat ještě [[sekundární stěna]], která je zpravidla výrazně silnější, je obohacena mnoha organickými a anorganickými látkami a její [[celulózní vlákna]] jsou uspořádána souběžně. Vznik sekundární stěny se označuje za [[tloustnutí buněčné stěny]] a leckdy může vést až k odumření [[protoplast]]u.

 

 

V buněčné stěně se zpravidla nacházejí tzv. [[tečky]] (malé otvory), kterými procházejí [[plazmodezmy]] - vlákna [[cytoplazma|cytoplazmy]] spojující protoplasty sousedních buněk. V rámci [[rostlinná pletiva|rostlinných pletiv]] či celých rostlin se pak často užívá pojem [[symplast]] (pro navzájem propojené protoplasty sousedních buněk) a [[apoplast]] (pro systém jejich buněčných stěn a [[mezibuněčný prostor|mezibuněčných prostor]]).