Laissez faire: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 13 lety
m
oprava překlepu
m (robot přidal: tl:Laissez-faire)
m (oprava překlepu)
 
== Obhajoba ==
Laissez faire lze obhajovat různými způsoby, které se však dají zhruba rozdělit do dvou kategorií, na [[morálka|morální]] a [[utilitarismus|utilitaristickou]]. Podle prvního přístupu je eticky správné, aby člověk disponoval se svým majetkem podle svého vlastního přesvědčení, tedy svobodně. Jakýkoliv zásah do těchto je práv je násilím a nelze jej obhájit. Takový názor zastával například [[Murray Newton Rothbard]]. Utilitaristické hledisko je přístupem těch zastánců laissez faire, kteří se nechtějí pouštět do diskusí o etice, kteří namísto toho vidí nejpádnější argument pro liberální řád v tom, že funguje mnohem lépe než jiné. Jedině lidé, kteří svobodně mohou rozhodovat o svém majetku, aniž by museli strpět státní intervenci, jsou motivováni jej využívat co nejlépe, protože plody vlastní práce jim náležejí. [[Socialismus]] a jiné formy vlády, kde stát různými způsoby konfiskoval majetek občanů, je méně efektivní, protože lidé nemají důvod usilovně pracovat. Dalším důvodem je nemožnost správné kalkulace v socialistickém zřízení. Jedině cenový systém a svobodný trh umožňuje správnou koordinaci individuálního jednání, jak upozornil ve dvacátých letech rakouský ekonom [[Ludwig von Mises]]. Bez cen nelze vytušit, zda konkrétní činnost je či není žádoucí. Spotřebitel neví bez cen, zda neplýtvá, například vodou. Podnikatel netuší, nemá-li k dispozici ceny a není-li veden ziskovým motivem, zda zvolil nejlepší výrobní postup a zda vyrábí příliš nebo málo. Proto v socialistických ekonomikách docházelo k opakovaným přebytkům a nedostatkům různého zboží, tržní mechanismus nefungoval a byrokratické řízení nebylo schopno jej nahradit. Laissez faire z tohoto úhlu pohledu přináší řešení, lidé a trh by totiž dotyčné problémy vyřešili, což se ostatně ukázalo, když komunismus padl. Ještě jiným zopůsobemzpůsobem obhajoby laissez faire je poukaz na to, že vědomosti jsou roztroušeny v celé společnosti. Žádná plánovací komise oprávněná státem k řízení nějakého odvětví nemůže nikdy shromáždit všechny relevantní informace, které jsou k rozhodování potřebné. Proto její rozhodnutí budou různou měrou chybná. Na této skutečnosti postavil svou argumentaci držitel [[Nobelova cena|Nobelovy ceny]] za ekonomii, [[Friedrich August von Hayek]].
 
==Kritika==
1 724

editací