Saavedrova pozice: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
úprava
m odkazy, typo, cizojazyčně
Řádek 20:
'''Saavedrova pozice''' je jedna z nejznámějších [[šachová koncovka|šachových koncovek]]. Pojmenována byla po Fernandu Saavedrovi (1849–1922), [[Španělsko|španělském]] [[kněz]]i žijícím v [[Glasgow]], který si jako první všiml, že nemusí vést k [[remíza|remíze]], jak se do té doby soudilo, ale lze ji dovést do vítězného konce.
 
Základní ideou řešení je [[proměna (šachy)|proměna pěšce]] ve [[věž (šachy)|věž]] místo obvyklé [[dáma (šachy)|dámy]]. Proměna v &nbsp;dámu by totiž umožnila slabší straně [[oběť (šachy)|oběť]] věže vedoucí k &nbsp;[[pat]]u a tedy remíze. V &nbsp;případě proměny pěšce ve věž sice je materiál vyrovnaný, každý hráč má krále a věž, ale nevýhodné postavení [[král (šachy)|krále]] slabší strany, vystaveného hrozbě [[mat]]u, dostačuje k &nbsp;vítězství. Jde o jeden z&nbsp;nejslavnějších případů tzv.&nbsp;minoritní proměny, tj.&nbsp;[[proměna (šachy)|proměny]] [[pěšec (šachy)|pěšce]] v&nbsp;jinou [[šachová figura|figuru]] než [[dáma (šachy)|dámu]], a jeden ze vzácných případů, kdy se hráč proslavil díky jedinému tahu.<ref name="RU"> {{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 38:
| url = http://www.jbmd.com/sach/archiv56-left.htm#histor
| issn =
}} </ref> Saavedrova myšlenka inspirovala tvorbu mnoha skladatelů šachových úloh, známá je například Liburkinova studie z &nbsp;roku 1931, která ve svých řešeních kromě proměny pěšce ve věž obsahuje i proměnu ve [[střelec (šachy)|střelce]].
 
== Rozbor ==
Řádek 53:
}} </ref>
 
Černý může ovšem odolávat ještě mnohem déle, pokud zvolí přechod do koncovky věže proti dámě. Kdyby zahrál '''3.&nbsp;...&nbsp;Kb2''', bílý jednoduše odpoví '''4.&nbsp;c8D''' &nbsp;– promění pěšce v&nbsp;nejsilnější figuru. [[Počítač]]em generované [[databáze koncovek]] potvrzují, že pak může bílý partii při správné hře dovést k&nbsp;matu nejdéle ve 26 tazích. Avšak podle [[antropocentrismus|antropocentrických]] konvencí šachových studií se tahy, které vedou k&nbsp;pozicím, jež lidští hráči považují za jasně teoreticky prohrané, chápou jen jako vedlejší varianty, i kdyby se v &nbsp;nich slabší strana mohla bránit déle.
 
==Historie==
Řádek 83:
| jazyk = anglicky
}}</ref>
[[Johannes Zukertort]] však v&nbsp;{{Cizojazyčně|en|''City of London Chess Magazine''}} poznamenal, že bílý mohl partii dovést k&nbsp;výhře následujícími tahy: 4.&nbsp;Kc5 (nikoliv 4.&nbsp;Kb5 Va1, protože bílý by nemohl svého pěšce proměnit kvůli hrozbě 5.&nbsp;...&nbsp;Vb1+) 4.&nbsp;...&nbsp;Va5+ 5.&nbsp;Kc4 Va4+ 6.&nbsp;Kc3 (nebo 6.&nbsp;Kb3 Va1 7.&nbsp;Kb2) 6.&nbsp;...&nbsp;Va3+ 7.&nbsp;Kb2. Nyní bílý může proměnit pěšce v&nbsp;dámu, přičemž dáma proti věži znamená teoretickou výhru (postup vedoucí k&nbsp;vítězství v&nbsp;takové situaci již dříve ukázali ve své studii (publikované v&nbsp;září 1853 v&nbsp;{{Cizojazyčně|en|''The Chess Player''}}) [[Josef Kling]] a [[Bernhard Horwitz]].
 
{{Chess diagram small|=
Řádek 98:
1 | | | | | | | | |=
a b c d e f g h
|Černý na tahu, bílý vyhraje
|
}}
Po Potterově smrti v&nbsp;březnu 1895 G.&nbsp;E.&nbsp;Barbier publikoval 27.&nbsp;dubna v&nbsp;šachovém sloupku Glasgowského periodika {{Cizojazyčně|en|''Weekly Citizen''}} pozici, o níž tvrdil, že se objevila ve zmíněné partii Fenton&nbsp;–&nbsp;Potter. Ve skutečnosti si partii špatně zapamatoval, a pozice (zobrazená na třetím diagramu) nikdy nenastala. Publikována byla se zadáním „černý na tahu, bílý vyhraje“: '''1.&nbsp;...&nbsp;Vd6+ 2.&nbsp;Kb5 Vd5+ 3.&nbsp;Kb4 Vd4+ 4.&nbsp;Kb3 Vd3+ 5.&nbsp;Kc2'''.<ref name="RU"/> <ref name="Krabbé"/>
 
Když Barbier 4.&nbsp;května publikoval řešení, prohlásil, že přemístěním černého [[král (šachy)|krále]] z&nbsp;pole h6 na a1 by pozice byla přeměněna na studii, v&nbsp;níž černý na tahu remizuje. 11.&nbsp;května poskytl řešení: '''1.&nbsp;...&nbsp;Vd6+ 2.&nbsp;Kb5 Vd5+ 3.&nbsp;Kb4 Vd4+ 4.&nbsp;Kb3 Vd3+ 5.&nbsp;Kc2 Vd4! 6.&nbsp;c8D Vc4+ 7.&nbsp;Dxc4''' [[pat]]. Fernando Saavedra ovšem poznamenal, že minoritní proměna '''6.&nbsp;c8V''' vede k&nbsp;výhře bílého. Barbier jeho poznatek oznámil 18.&nbsp;května a řešení publikoval o týden později.<ref name="Krabbé"/> V&nbsp;současné době uváděné postavení figur na [[šachovnice|šachovnici]] pochází od [[Emanuel Lasker|Emanuela Laskera]], který studii publikoval 1.&nbsp;června 1902 v&nbsp;{{Cizojazyčně|en|''The Brooklyn Daily Eagle''}}, přičemž posunul bílého pěšce z&nbsp;c7 zpět na c6 a změnil zadání na standardní formulaci „bílý na tahu vyhraje“.
 
==Inspirace==
Řádek 120:
1 |kd| | |kl| | | | |=
a b c d e f g h
| '''Bílý na tahu vyhraje'''
}}
 
Studie bývá často reprodukována a John Roycoft ji v&nbsp;{{Cizojazyčně|en|''Test Tube Chess''}} nazval „nesporně nejslavnější studií šachové koncovky.“<ref> {{Citace monografie
| příjmení = Roycroft
| jméno = John
Řádek 144:
 
==Externí odkazy==
*[http://www.chessvideos.tv/forum/about676.html Video vysvětlující Saavedrovu pozici] {{en}}
 
==Reference==