Saavedrova pozice: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Reference: dobrý článek |
úprava |
||
Řádek 20:
'''Saavedrova pozice''' je jedna z nejznámějších [[šachová koncovka|šachových koncovek]]. Pojmenována byla po Fernandu Saavedrovi (1849–1922), [[Španělsko|španělském]] [[kněz]]i žijícím v [[Glasgow]], který si jako první všiml, že nemusí vést k [[remíza|remíze]], jak se do té doby soudilo, ale lze ji dovést do vítězného konce.
Základní ideou řešení je proměna pěšce ve věž místo obvyklé dámy. Proměna v dámu by totiž umožnila slabší straně oběť věže vedoucí k [[pat]]u a tedy remíze. V případě proměny pěšce ve věž sice je materiál vyrovnaný, každý hráč má krále a věž, ale nevýhodné postavení krále slabší strany, vystaveného hrozbě [[mat]]u, dostačuje k vítězství. Jde o jeden z nejslavnějších případů tzv. minoritní proměny, tj. [[proměna (šachy)|proměny]] [[pěšec (šachy)|pěšce]] v jinou [[šachová figura|figuru]] než [[dáma (šachy)|dámu]], a jeden ze vzácných případů, kdy se hráč proslavil díky jedinému tahu.<ref name="RU"> {{Citace elektronického periodika▼
Na prvním diagramu je pozice zobrazená v podobě, jak ji obvykle šachová literatura uvádí dnes, kdy bílý na tahu vyhraje. Řešení je '''1. c7 Vd6+ 2. Kb5''' (po 2. Kc5? by následovalo 2. ... Vd1, 3. ... Vc1! a remíza by již byla nevyhnutelná) '''Vd5+ 3. Kb4 Vd4+ 4. Kb3 Vd3+ 5. Kc2! Vd4! 6. c8V!''' (hrozí [[mat]] 7. a8#; kdyby bílý zahrál 6. c8D?, hra by pokračovala 6. ... Vc4+! 7. Dxc4 [[pat]]) '''6. ... Va4 7.Kb3''', a černý buď ztratí [[věž (šachy)|věž]] nebo ho bílý matuje 8. ... Vc1.<ref> {{Citace monografie▼
| příjmení = Emms ▼
| jméno = John▼
| odkaz na autora = ▼
| rok = 1999▼
| titul = The Survival Guide to Rook Endings▼
| jazyk = anglicky▼
| vydavatel = Everyman Chess▼
| místo = ▼
| isbn = 1-85744-235-0▼
▲Jde o jeden z nejslavnějších případů tzv. minoritní proměny, tj. [[proměna (šachy)|proměny]] [[pěšec (šachy)|pěšce]] v jinou [[šachová figura|figuru]] než [[dáma (šachy)|dámu]], a jeden ze vzácných případů, kdy se hráč proslavil díky jedinému tahu.<ref name="RU"> {{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 49 ⟶ 38:
| url = http://www.jbmd.com/sach/archiv56-left.htm#histor
| issn =
}} </ref> Saavedrova myšlenka inspirovala tvorbu mnoha skladatelů šachových úloh, známá je například Liburkinova studie z roku 1931, která ve svých řešeních kromě proměny pěšce ve věž obsahuje i proměnu ve střelce.
== Rozbor ==
▲Na prvním diagramu je pozice zobrazená v podobě, jak ji obvykle šachová literatura uvádí dnes, kdy bílý na tahu vyhraje. Řešení je '''1. c7 Vd6+ 2. Kb5''' (po 2. Kc5? by následovalo 2. ... Vd1, 3. ... Vc1! a remíza by již byla nevyhnutelná) '''Vd5+ 3. Kb4 Vd4+ 4. Kb3 Vd3+ 5. Kc2! Vd4! 6. c8V!''' (hrozí [[mat]] 7. a8#; kdyby bílý zahrál 6. c8D?, hra by pokračovala 6. ... Vc4+! 7. Dxc4 [[pat]]) '''6. ... Va4 7.Kb3''', a černý buď ztratí [[věž (šachy)|věž]] nebo ho bílý matuje 8. ... Vc1.<ref> {{Citace monografie
▲ | příjmení = Emms
▲ | jméno = John
▲ | odkaz na autora =
▲ | rok = 1999
▲ | titul = The Survival Guide to Rook Endings
▲ | jazyk = anglicky
▲ | vydavatel = Everyman Chess
▲ | místo =
▲ | isbn = 1-85744-235-0
}} </ref>
Černý může ovšem odolávat ještě mnohem déle, pokud zvolí přechod do koncovky věže proti dámě. Kdyby zahrál '''3. ... Kb2''', bílý jednoduše odpoví '''4. c8D''' – promění pěšce v nejsilnější figuru. [[Počítač]]em generované [[databáze koncovek]] potvrzují, že pak může bílý partii při správné hře dovést k matu nejdéle ve 26 tazích. Avšak podle [[antropocentrismus|antropocentrických]] konvencí šachových studií se tahy, které vedou k pozicím, jež lidští hráči považují za jasně teoreticky prohrané, chápou jen jako vedlejší varianty, i kdyby se v nich slabší strana mohla bránit déle.
==Historie==
{{Chess diagram small|=
| tleft
| Fenton – Potter, 1875
Řádek 81 ⟶ 85:
[[Johannes Zukertort]] však v ''City of London Chess Magazine'' poznamenal, že bílý mohl partii dovést k výhře následujícími tahy: 4. Kc5 (nikoliv 4. Kb5 Va1, protože bílý by nemohl svého pěšce proměnit kvůli hrozbě 5. ... Vb1+) 4. ... Va5+ 5. Kc4 Va4+ 6. Kc3 (nebo 6. Kb3 Va1 7. Kb2) 6. ... Va3+ 7. Kb2. Nyní bílý může proměnit pěšce v dámu, přičemž dáma proti věži znamená teoretickou výhru (postup vedoucí k vítězství v takové situaci již dříve ukázali ve své studii (publikované v září 1853 v ''The Chess Player'') [[Josef Kling]] a [[Bernhard Horwitz]].
{{Chess diagram small|=
| tright
| G. E. Barbier, 1895
Řádek 99 ⟶ 103:
Když Barbier 4. května publikoval řešení, prohlásil, že přemístěním černého [[král (šachy)|krále]] z pole h6 na a1 by pozice byla přeměněna na studii, v níž černý na tahu remizuje. 11. května poskytl řešení: '''1. ... Vd6+ 2. Kb5 Vd5+ 3. Kb4 Vd4+ 4. Kb3 Vd3+ 5. Kc2 Vd4! 6. c8D Vc4+ 7. Dxc4''' [[pat]]. Fernando Saavedra ovšem poznamenal, že minoritní proměna '''6. c8V''' vede k výhře bílého. Barbier jeho poznatek oznámil 18. května a řešení publikoval o týden později.<ref name="Krabbé"/> V současné době uváděné postavení figur na [[šachovnice|šachovnici]] pochází od [[Emanuel Lasker|Emanuela Laskera]], který studii publikoval 1. června 1902 v ''The Brooklyn Daily Eagle'', přičemž posunul bílého pěšce z c7 zpět na c6 a změnil zadání na standardní formulaci „bílý na tahu vyhraje“.
==Inspirace==
|