Max Scheler: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot automaticky nahradil text: (-[Ff]ilosof-pahýl +Pahýl - filosof) |
Podstatně rozšířené a doplněné heslo, odstr. Pahýl |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Scheler max.jpg|thumb|right|Max Scheler]]
'''Max Scheler''' ([[22. srpen|22. srpna]] [[1874]], [[Mnichov]] – [[19. květen|19. května]] [[1928]], [[Frankfurt nad Mohanem]]) byl [[Němci|německý]] [[filosof]] a [[sociolog]].
== Život ==
Scheler se narodil v zámožné rodině, jeho matka byla zbožná židovka. Studoval medicinu, psychologii, filosofii a sociologii v Mnichově, v [[Berlín]]ě, kde mezi jeho učiteli byl i [[Wilhelm Dilthey]] a [[Georg Simmel]], a v [[Jena|Jeně]], kde se seznámil s [[novokantovství]]m a jeho etikou. Tam roku [[1897]] promoval u [[Rudolf Eucken|R. Euckena]] a roku [[1899]] se habilitoval; téhož roku konvertoval ke [[katolictví]]. V Jeně pak přednášel až do roku [[1905]] a seznámil se s Husserlovými „Logickými zkoumáními“. Pro rodinný skandál odešel [[1906]] do Mnichova, kde se spřátelil s [[Theodor Lipps|Th. Lippsem]] a dalšími [[fenomenologie|fenomenology]].
Roku [[1909]] po dalším rodinném skandálu odešel do [[Göttingen]] a do Berlína, kde začal psát svoji nejznámější knihu „Formalismus v etice a materiální etika hodnot“ ([[1913]]). Po rozvodu se svou první ženou se roku [[1912]] znovu oženil s M. Furtwänglerovou, sestrou dirigenta [[Wilhelm Furtwängler|W. Furtwänglera]]. Jako mnoho německých akademiků – včetně Husserla – vnímal válku zpočátku jako vlastenecký úkol, tento názor však postupně opustil, začal rozvíjet křesťanský [[personalismus]] a kritizovat moderní společnost pro nedostatek solidarity. Na pozvání [[Kolín nad Rýnem|kolínského]] primátora [[Konrad Adenauer|Konrada Adenauera]] obnovil katedru sociologie na tamní univerzitě. Jeho práce „O věčném v člověku“ ([[1921]]) měla velký význam pro katolické hnutí obnovy v Německu, Scheler sám se však s katolicismem rozešel a přikláněl se k dědictví [[Spinoza|Spinozovu]] a Nietzscheovu.
V dalších letech se věnoval i aktuálním politickým otázkám, zachování míru, sociální spravedlnosti a obraně demokracie a hledal mosty mezi protiklady, které podle jeho názoru nakonec povedou k nové katastrofě. Roku [[1928]] vydal vlivnou knížku „Místo člověka v kosmu“ a brzy nato zemřel. Zanechal po sobě rozsáhlou rukopisnou pozůstalost, která vyšla až v rámci jeho sebraných spisů v letech 1954-1998 v 16 svazcích.
== Hlavní díla ==
'''''Formalismus v etice a materiální etika hodnot''''' (1913) je pokus o překonání „formální“ etiky, založené pouze na postulátu rovnosti a svobody. Oproti Kantově etice povinnosti staví etiku [[hodnoty|hodnot]], jež člověk bezprostředně vnímá a pociťuje jako „materiální apriori“. Scheler zde rozlišuje čtyři roviny hodnocení a hodnot:
# smyslové hodnocení příjemného - nepříjemného;
# vitální hodnocení ušlechtilého - sprostého;
# duchovní hodnocení: právem – neprávem, krásné – ošklivé, pravdivé – nepravdivé;
# hodnoty posvátné – profánní.
'''''Formy vědění a vzdělávání''''' (1925) rozvíjejí Schelerovu antropologii. Ve srovnání s jinými živočichy se člověk může jevit jako omyl přírody: živočišný instinkt dosahuje udržení rodu jednoduššeji a účinněji. Scheler oceňuje výsledky psychologie živočichů, protože teprve na nich se ukáže zvláštní postavení člověka. Člověka totiž charakterizuje teprve schopnost vnímat zvláštní zákonitost hodnot, kterou získává vzděláváním.
# Lidský duch není veden pudy, nýbrž věcnými hodnotami své kultury, které poznává.
# Člověk je schopen nezištné lásky ke světu a k druhým.
# Člověk je s to rozlišovat podstaty věcí, překračovat poznání jednotlivého a získávat náhled obecného.
Na rozdíl od živočichů člověk dokáže přesahovat každé určité životní prostředí, vytváří si vzděláním „vědomí světa“ a jako mikrokosmos obráží v sobě celý Vesmír. Vzdělávání tedy není vzděláváním k něčemu, nýbrž je cílem samo o sobě, je „smyslem Země a dokonce Vesmíru“ a má tedy svůj kosmologický význam. Scheler rozlišuje tři „formy vědění“:
# účinné, ovládající vědění vědy, jímž dosahuje praktických cílů;
# vzdělávací vědění filosofie, jímž si utváří svou osobnost;
# spásné vědění náboženství jako láskyplnou účast na procesu bytí samého.
Tomu odpovídají i hodnoty 1. životní, 2. duchovní a 3. hodnoty svatosti; všechny jsou pro člověka nezbytné, pokud se však omezí na životní hodnoty, přestává být člověkem. Člověk má ovšem své poslání: nemá být jen „uměleckým dílem“ a i duchovní hodnoty vzdělání či kultury mají sloužit jeho spáse.
'''''Místo člověka v kosmu''''' (1928) opět zdůrazňuje zásadní přesah lidských možností – a lidského poslání – vůči živočišné říši. Všechny praktické schopnosti člověka, a to i geniálního vynálezce typu [[Edison]]a, nepřesahují zásadně možnosti antropoidů. Teprve tím, jak člověk - vedle zachování života – nahlíží a sleduje své kosmické poslání lásky a spolutvoření, stává se plně člověkem.
== Význam ==
Scheler výrazně rozvinul Husserlovo heslo „k věcem samým“ a rozšířil obzor fenomenologie v několikerém ohledu:
* kritikou akademismu filosofických škol a filosofie jako pouhých dějin myšlení;
* obratem od pouhé [[introspekce]], zkoumání pochodů vlastního vědomí a poznávání, k lidské [[zkušenost]]i světa v celé její šíři;
* zájmem o výsledky empirických věd a jejich využitím v myšlení;
* snahou myslet náročně a přitom své myšlenky vyjadřovat srozumitelně i pro široké publikum;
* snahou zprostředkovávat a vyrovnávat mezi různými směry a postoji;
* snahou postihnout význam lidské kultury a vzdělávání;
* zájmem o otázky po smyslu lidského života a po poslání člověka v rámci celého Vesmíru.<ref>[ftp://pandemonium.tiscali.de/pub/gutenberg/1/6/2/6/16264/16264-h/16264-h.htm#phi M. Scheler: ''Deutsche Philosophie der Gegenwart''. 1922]</ref>
Svým dílem Scheler založil filosofickou antropologii a výrazně ovlivnil řadu dalších myslitelů, mezi něž patří [[Martin Heidegger]], [[Helmuth Plessner]], [[Jean-Paul Sartre]], z českých filosofů zejména [[Emanuel Rádl]] a [[Jan Patočka]]<ref>J. Patočka, ''Max Scheler''. In: M. Scheler, Místo člověka v kosmu, str. 5-41.</ref>.
==Odkazy==
===Reference===
<references/>
===Související články===
* [[Fenomenologie]]
* [[Filosofická antropologie]]
===Externí odkazy===
*[ftp://pandemonium.tiscali.de/pub/gutenberg/1/6/2/6/16264/16264-h/16264-h.htm#phi M. Scheler: ''Deutsche Philosophie der Gegenwart''. 1922]
*{{en}}
* [http://www.maxscheler.com Prof. Frings' Max Scheler Website (www.maxscheler.com)]
* [http://www.phenomenologycenter.org/gallery2.htm Fotografie Maxe Schelera na stránkách Center for Advanced Research in Phenomenology]
* [http://www.youtube.com/watch?v=9-QrnEBzxaA Video návštěvy Schelerova hrobu v Kolíně, únor 2007]
*{{de}}
*[http://www.bautz.de/bbkl/s/s1/scheler_m_f.shtml Heslo Max Scheler v BBKL]
* [http://www.max-scheler.de Max Scheler Gesellschaft]
* [http://www.subzine.de/cms/front_content.php?client=1&lang=1&idcat=37&idart=92 ''Die Stellung des Menschen im Kosmos. Zur phänomenologischen Anthropologie von Max Scheler'']
* [http://www.philosophische-anthropologie.eu Stránky k filosofické antropologii: Scheler, Plessner a Gehlen]
===Literatura===
{{NK ČR|jn19990007559}}
* M. Scheler, ''Místo člověka v kosmu''. Praha: Academia 1968
▲'''Max Scheler''' ([[22. srpen|22. srpna]] [[1874]], [[Mnichov]] – [[19. květen|19. května]] [[1928]], [[Frankfurt nad Mohanem]]) byl [[Němci|německý]] [[filosof]] a [[sociolog]]. Zprvu vycházel z [[novokantovství]], později se zabýval [[Fenomenologie|fenomenologií]] a [[Filosofická antropologie|filosofickou antropologií]].
* M. Scheler, ''Řád lásky''. Praha: Vyšehrad 1971
* M. Scheler, ''O studu''. Praha: Mladá fronta 1993
* M. Scheler, ''Můj filosofický pohled na svět''. Praha: Vyšehrad 2003
* J. Patočka, ''Max Scheler''. In: M. Scheler, Místo člověka v kosmu, str. 5-41.
{{překlad|de|Max Scheler}}
{{DEFAULTSORT:Scheler, Max}}
Řádek 36 ⟶ 102:
[[sv:Max Scheler]]
[[tr:Max Ferdinand Scheler]]
[[zh:马克斯
| |||