Seraf: Porovnání verzí

Ve [[středověk]]é [[teologie|teologii]], vycházející především z díla [[mystik]]a [[6. století]], [[Dionýsios Pseudo-Areopagita|Dionýsia Pseudo-Areopagity]], tvoří serafové neboli serafíni v hierarchii andělů nejvyšší andělský kůr patřící do [[první trojice]] andělských kůrů. Chápou se jako ochránci Božího trůnu, kteří podle [[Kniha Izajáš|Iz]] 6,3 neustále zpívají Bohu chvalozpěvy: ''„Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů! Nebe i země jsou plny tvé slávy.“'' Tento zpěv se nazývá též hebrejsky ''Kádóš'' či [[řečtina|řecky]] ''Trisagion''. Podle křesťanské teologie jsou serafové bytosti z čistého světla, jejichž světlo a žár jsou tak prudké, že by smrtelné bytosti v mžiku sežehlo.{{chybí zdroj}} Spolu s [[cherub|cherubíny]] a [[trůny|trůny]] jsou tyto andělské bytosti nejblíže samotného Boha, tedy v [[Sedm nebes|Sedmém nebi]] přímo u božího trůnu. Jejich název je spojen se slovem, které evokuje hoření či žhavost – proto jsou i oni spojováni s [[oheň|ohněm]], který symbolicky znázorňuje jak očistu, tak lásku. Bývají znázorňováni se šesti zářivými křídly (dvěma si zakrývají tvář, dvěma nohy a posledním párem se pohybují). Jejich základním posláním je vstřebávat a odrážet božské světlo dalším andělským kůrům.