Gotická architektura na Pyrenejském poloostrově: Porovnání verzí

'''[[Gotická architektura]] na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]]''' výrazně navazuje na francouzské vzory z [[Île-de-France]]. Přesto je v [[Gotická architektura|gotických stavbách]] dnešního [[Španělsko|Španělska]] a [[Portugalsko|Portugalska]] přítomno také množství zcela svébytných prvků. Nejvýraznějším z nich je vliv [[arabové|arabské]] architektury, který se projevil především ve výrazné a zcela originální dekorativnosti. V období pozdní gotiky ve Španělsku a ještě výrazněji v Portugalsku je [[gotické tvarosloví]] výrazně doplňováno vlivy [[Itálie|italské]] [[renesance]].

==Základní znaky gotické architektury na Pyrenejském poloostrově==

Obecně jsou gotické stavby na Pyrenejském poloostrově nižší a rozložitější, neuplatňuje se zde tolik opěrný systém a plocha oken je menší. Silný vlivje zde hrajevliv arabskáarabské, tzv. [[Mudejarská architektura|Mudejarské architektury]]. Stavby z období pozdní gotiky jsou pak doslova obtěžkány [[flamboyantní dekor|flamboyantním dekorem]], který silně připomíná [[baroko|barokní]] dekorativnost.

==Počátky gotické architektury na Pyrenejském poloostrově==

Nejstarší stavbou, na níž se objevily gotické prvky je západní část [[katedrála|katedrály]] v '''[[Santiago de Compostela|Santiagu de Compostela]]''' se vstupními [[Portál (architektura)|portály]] , stavěná v letech [[1168]]-[[1188]]. Mistr Mateo zde použitím [[křížová žebrová klenba|křížové žebrové klenby]] i celkovým rozvrhem prokázal znalost soudobé francouzské a [[burgundsko|burgundské]] architektury, ovšem celek přesto ještěš díky použití žady tradičních španělských [[románská architektura|románských]] prvků nepůsobí goticky. Obdobná je situace na dalších v té době budovaných kostelních stavbách v tehdejším [[Katalánsko|Katalánsku]].<ref>Klein, B.: ''Počátky a formování gotické architektury ve Francii a v sousedních zemích'', in: ''Gotika'', Slovart, Praha 2000, s. 96</ref>

Tentýž [[Alfonso VIII. Kastilský|Alfons VIII.]] založil roku [[1183]] před branami města [[Burgos]] [[cisterciácký řád|cisterciácký]] [[klášter]] '''[[Klášter Las Huelgas|Las Huelgas]]'''. I zde došlo k přejímání francouzských vzorů. Klášterní kostel stavěný na počátku třináctého století totiž takřka do detailu kopíruje francouzské stavby z okolí [[Laon]]u.<ref>Klein, B. (cit. v pozn. 1) s. 96-98</ref>

Roku [[1221]] byl položen základní kámen '''katedrály v [[Burgos]]u'''. Chór byl dokončen už roku [[1230]] a vychází ze vzoru francouzské katedrály v [[Bourges]].

Ze stejného vzoru čerpá i mohutná o něco později založená [[arcibiskup]]ská '''katedrála v [[Toledo (Španělsko)|Toledu]]''', která napodobila Bourges i v počtu pěti lodí. Mnoha prvky, například trojlodním [[transept]]em, ohromným dvojlodním chórovým ochozem a věncem původně patnácti [[kaple|kaplí]] francouzské vzory dokonce předčí. Stavitel zde použil širokou škálu tehdy moderních francouzských prvků. Pro zdejší prostředí je však typické, že užil také zcela maurský způsob utváření oblouků [[triforium|triforia]].

Kolem roku [[1255]] byla zahájena výstavba '''katedrály v [[León (město)|Leónu]]'''. Ta přejímá francouzské vzory už méně náhodně naž katedrála v Toledu. Půdorys chóru vychází z [[Remeš]]e, západní dvojvěžové [[průčelí]] navazuje na Saint-Denis, stejně jako rozměrná okna s křehkými [[kružba]]mi, v nichž lze však vidět i vliv [[Sainte-Chapelle]]. Programově se tak odvolává na významné francouzské královské stavby.

==Vrcholná gotika na Pyrenejském poloostrově==

V [[Katalánsko|Katalánsku]] patřícímu k [[Aragonská říše|Aragonské říši]] se nachází řada raně gotických cisterciáckých klášterů (Stes. Creus,[[klášter Poblet|Poblet]], Valbona de le les Monges) Důležitou, v devatenáctém století zbořenou stavbou byl [[Řád bratří kazatelů|dominikánský]] '''kostel Santa Catalina v [[Barcelona|Barceloně]]''', jehož výstavba začala roku [[1221]]. Kostel byl monumentální sálovou stavbou spojující jihofrancouzskou strukturu prostoru s prvky vrcholné gotiky Île-de-France. Tento dnes zničený kostel ovlivnil řadu mladších katalánských gotických staveb.

Základní kámen '''Katedrály v Barceloně''' byl položen [[1. květen|1. května]] [[1298]]. Teprve roku [[1337]] byla dokončena krypta, jejíž pozoruhodná klenba mj. inspirovala [[Antoni Gaudí]]ho. V roce [[1448]] byly dokončeny klenby podélného traktu. Západní průčelí se střední věží je až dílem [[19. století|19.]] a [[20. století]].

Ještě velkolepější je barcelonský kostel '''[[kostel Santa Maria del Mar (Barcelona)|Santa Maria del Mar]]''', zahájený roku [[1329]] a vysvěcený roku [[1384]]. Struktura budovy je velmi podobná katedrále, ovšem Santa Maria del Mar je díky větším oknům světlejší, má přehlednější strukturu a působí ještě monumentálněji.

'''[[Katedrála Panny Marie (Girona)|Katedrála Panny Marie]] v [[Girona|Gironě]]''' byla budována ve čtrnáctém a patnáctém století, původně jako trojlodní stavba. V roce [[1417]] ovšem bylo rozhodnuto vytvořit místo tří lodí jedinou, 23 metrů širokou a 34 metrů vysokou [[loď (architektura)|loď]], která patří k nejodvážnějším gotickým konstrukcím na světě a je tak příznačným vyústěním stylových tendencí katalánské gotické architektury.

V Barceloně jsou dochovány dně výjimečné '''světské stavby'''. V roce [[1359]]-[[1362]] vybudovaný '''Saló del Tinell''' – monumentální poradní sál královského paláce a unikátně dochované '''středověké [[dok]]y''', jejichž stavbu nařídil už koncem [[13. století]] král [[Pedro III.]].<ref>Borngäserová, B.: ''Architektura pozdní gotiky ve Španělsku a Portugalsku'' in: ''Gotika'', Slovart, Praha 2000, s. 266-73</ref>

Nejvýznamnější stavbou je nepochybně '''Katedrála v [[Palma de Mallorca]]''', jejíž výstavba byla zahájena kolem roku [[1300]]. I zde jsou syntetizovány francouzské a španělské vlivy, Katedrála je na první pohled rozložitější a zdánlivě nižší stavbou s podstatně menšími a užšími okny, než by tomu bylo v Île-de-France. Nápadná je absence vysoké střechy. Jistě není náhodou, že katedrála působí doslova jako [[pevnost (stavba)|pevnost]]. Interiér s výškou 42 metrů a štíhlými [[pilíř]]i mezilodních [[arkáda (architektura)|arkád]] nezapře francouzský vliv. Poměr výšky [[boční loď|bočních lodí]], které dosahují dvou třetin výšky [[hlavní loď|lodi hlavní]] je ale zcela nefrancouzský a také konstrukce stlačených [[lomený oblouk|lomených oblouků]] je spíš [[Arabové|maurská]] než gotická. Katedrála má ovšem také [[mnohoúhelník|polygonální]] [[presbytář]] a dokonce rozvinutý vnější [[opěrný systém]], který je sice pojat daleko masivněji než by tomu bylo ve Francii, ale přesto nezapře původně francouzský původ.

Typologicky zajímavou stavbou je '''Castell Bellver''', postavený v letech [[1309]]-[[1314]] jako letní rezidenci zdejších králů. Kruhovitá stavba je na jedné straně skutečnou středověkou [[pevnost (stavba)|pevností]] vybavenou čtveřicí [[věž]]í a podřizující vše zájmům obrany a na druhé straně luxusním a elegantním sídlem jemuž dominuje arkádový dvůr vybavený křehkou dvoupatrovou gotickou arkádou.

Pozoruhodnou stavbou je také '''Llotja''', burza v Palma de Mallorca z let [[1426]]-[[1448]]. Tato blokovitá stavba s okny a portrálem zdobenými [[flamboayantní]] dekoraci a klenutým vnitřním prostorem neseným pouhými šesti stáčenými [[sloup (archotektura|sloupy]] byla vzorem pro podobné stavby ve Španělsku i Itálii.<ref>Borngäserová, B. (cit. v pozn. 5) s. 273-76</ref>

Nejdůležitější stavbou Andaluské gotiky je '''Katedrála v [[Sevilla|Seville]]''', zahájená roku [[1402]] a vysvěcená roku [[1519]]. Podobně jako katerdála v Palma de Mallorca byla i zde vybudována na místě původní mešity, přičemž dodnes využívá původní minaret z roku [[1198]] jako [[zvonice|zvonici]] a také současná obvodová zeď katedrály je ve spodní (cihlové) částí původním ohrazením dvora [[mešita|mešity]]. Katedrála tak demonstruje [[triumf]] [[křesťanství]] nad poraženým [[islám]]em.

Další významnou stavbou, která také patří už spíše do pozdní gotiky je '''Capilla Real v [[Granada|Granadě]]'''.

Zatímco [[sakrální]] architektura v Andalusii je až demonstrativně gotická, '''světské stavby''' v této oblasti jsou velmi výrazně [[maurové|maurské]] a vytvářejí tzv. '''[[Mudejarská architektura|Mudejarskou architekturu]]'''. Ta užívá velmi často plošný geometrický [[ornament]]. Oblíbenými materiály jsou dřevo, [[keramika|keramické]] obklady, cihelné tvarovky.<ref>Borngäserová, B. (cit. v pozn. 5) s. 276-79</ref>

Také budování gotického východního závěru románské '''katedrály v [[Lisabon]]u''' v polovině [[14. století]] inicioval portugalský král, konkrétně [[Alfons IV.]] Stavba byla bohužel už v průběhu výstavby několikrát poškozena [[zemětřesení]]m a byla dokončena až v [[15. století]] v pozměněné podobě, která více odpovídá místním tradicím, než původní [[architektonické projekt]]. Stavba zřejmě měla být vyšší a vznosnější. Na vnějšku se uplatňuje mohutný [[opěrný systém]], který byl po proběhlých otřesech zřejmě výrazně zesílen.

Nejvýznamnější vrcholně gotickou památkou v Portugalsku je '''[[klášter Batalha]]'''. Jeho budování schválil král [[Jan I. Veliký]] po roce [[1385]], kdy zvítězil nad [[Kastílie|Kastilci]]. [[Řád bratří kazatelů|Dominikánský]] [[klášter]] byl založen také jako královské pohřebiště a byl budován až do [[16. století]]. Jeho výstavba tudíž částečně patří už do pozdní gotiky.

==Pozdní gotika na Pyrenejském poloostrově==

Nejvýznamnější ukázkou tohoto stylu je '''Kapilla del Condestable''' v Burgosu. Hispano vlámský styl se však projevuje i na jiných částech této katedrály. Prolamované [[helmice]] věží katedrály například vycházejí z německých vzorů v [[Ulm]]u a [[Esslingen]]u. Toto přejímání německých vzorů nepochybně souvisí s prací německých architektů. V té době zde působil například mistr Hans z Kolína nad Rýnem. jeho syn Šimon (španělsky „Simón de Colonia“) je autorem už zmíněné kaple del Condestable<ref>Borngäserová, B. (cit. v pozn. 5) s. 280</ref>

Základním architektonickým počinem, který ovlivnil mnohé mladší stavby tohoto stylu je klášter [[jeronymité|jeronymitů]] '''El Parral''' v [[Segovia|Sgovii]]. V jednolodním kostele s trojlistým závěrem se uplatňují mohutné [[hvězdová klenba|hvězdové klenby]].

Další významnou stavbou je [[Řád menších bratří|františkánský]] [[klášter]] '''[[klášter San Juan de Los Reyes|San Juan de Los Reyes]]''' v [[Toledo (Španělsko)|Toledu]]. Královna jej založila roku [[1476]]. [[Architekt]]em byl Juan Guas (Jean Wast), zřejmě bretoňěc. Stavba vyniká uměleckou i technickou virtuozitou. Uplatňují se zde [[síťová klenba|síťové klenby]], dekor je velice bohatý a důmyslný. Nádhera stavby, která je v rozporu s požadavky františkánské řehole, svědčí o jasné snaze oslavit královskou moc, neboť kostel byl zamýšlen jako královské pohřebiště.

Pozoruhodné jsou také '''[[kastilie|kastilské]] [[zámek (stavba)|zámky]]''' z této doby. Právě na nich je zcela jednoznačně patrné, že světské stavby z období katolických králů velmi výrazně vycházely z arabských vzorů, zatímco církevní stavby se držely vzorů evropské gotiky. Nejvýznamnějšími zámeckými stavbami jsou monumentální ''Castillo de Coca'', ''Castillo El Real de Manzanares'' či nesmírně dekorativní ''Palacio de Infantado'' v [[Guadalajara (Španělsko)|Guadalajaře]] s pozoruhodným [[arkáda (architektura)|arkádovým]] nádvořím.<ref>Borngäserová, B. (cit. v pozn. 5) s. 280-285</ref>

Už v roce [[1471]] byla zahájena výstavba [[trojlodí|trojlodní]]''' katerdrály v [[Astorga|Astorze]]'''. I zde je patrný vliv německé architektury zprostředkovaný stavebními mistry. Zároveň obsahuje však stavba také množství tipicky španělských prvků. Katedrála nemá [[transept]] a je na východě uzavřena trojicí polygonálních závěrů. Plášť člení řada [[fiála|fiál]] a [[interiér]] je zaklenu hvězdovými klenbami.

Na tuto stavbu navazuje katedrála v '''[[Salamanca|Salamance]]''', '''[[Palencia|Palencii]]''' a '''[[Segovia|Segovii]]'''. Posledně jmenovaná byla zahájená v roce [[1525]] a je opatřena polokruhovým závěrem, vycházejícím v podstatě ještě z románské architektury. [[Exteriér]] upoutá svou stupňovitostí, a také řadou mohutných [[fiála|fiál]], které katedrále dodávají charakteristický vzhled.<ref>Borngäserová, B. (cit. v pozn. 5) s. 286-288</ref>

Významnou stavbou tohoto období je '''františkánský kostel v [[Évora|Évoře]]''', který vyniká mohutným, sceleným prostorem jediné [[hlavní loď|lodi]], na niž navazují boční [[kaple]] a nehluboké [[presbyterium]]. Pozoruhodný je též mohutný '''kostel Santa Maria de la Magdalena v [[Olivença|Olivençe]]''' s řadou vysloveně pozdněgotických prvků, jako jsou stáčené sloupy či [[záclonový oblouk|záclonový]] [[triumfální oblouk]].

Hlavním dílem tohoto období je však '''klášter [[jeronymité|jeronymitů]] v [[Klášter Belém|Belému]]''' (''Betlému''), který leží před branami [[Lisabon]]u. Měl se stát královským pohřebištěm, což se však nakonec pro odpor mnichů z Batalhy nepodařilo. Tento rozsáhlý komplex, který byl vybudován převážně v první polovině [[16. století]] a jehož součástí je i slavná ''Torre de Belém'' – zdobná a reprezentativní [[fortifikace|fortifikační]] stavba na možském břehu. Architekty Belému byli architekt Diogo Boytac a později architekt a sochař španěl João de Castilho (asi [[1475]]-[[1552]]) Stavitelem ''Torre de Belém'' byl v letech ([[1515]]-[[1521]]) pevnostní architekt Francisco de Arruda.

Pokračovala také výstavba '''[[klášter Batalha|kláštera Batalha]]'''. Mateus Fernandes zde vedl významnou dílnu, která roku [[1509]] dokončila [[minuciózní]] portál ''Capelas imperfeitas'', nejbohatší a nejjemnější kamenickou práci portugalské pozdní gotiky. Poté se však další práce na klášteře víceméně zastavily.

Poslední významnou stavbou je '''Konvent [[Řád templářů|rytířů Kristova hrobu]] v [[Tomar]]u'''. I zde působil João de Castilho a navíc Diogo de Arruda. Zde se výzdoba soustředí především na nesmírně bohaté [[ornament]]ální a [[socha|figurální]] zpracování vnějšího pláště budovy, kontrastujícího se střízlivě pojatým [[interiér]]em. Na [[exteriér]]u se výzdoba soutředí především na zdůraznění [[portál (architektura)|portálů]] a oken významných místností. (Hlavní portál, okna [[kapitulní síň|kapitulního sálu]]). Také zde se výzdoba soustředí vedle zobrazení sakrálních obsahů především na oslavu vládnoucí [[dynastie]] a objevitelských cest.<ref>Borngäserová, B. (cit. v pozn. 5) s. 294-299</ref>