Koněspřežná tramvaj v Praze: Porovnání verzí

m
drobnosti
(commonscat)
m (drobnosti)
 
== Otletova koňka ==
První trasu [[Koněspřežná dráha|koněspřežné tramvaje]] uvedl do provozu [[Belgie|belgický]] podnikatel [[Eduard Otlet]] [[23. září]] [[1875]] v 15:15 hodin (stavební povolení získal [[8. březen|8. března]] 1875). Provozovatelem sítě byla oficiálně belgická společnost [[Akciová společnost Pražské tramwaye]],<ref name=crkal />, resp. [[Generální ředitelství Pražské tramwaye]].
 
Kolejnice koňky byly zpočátku dřevěné, jen pobité plechem, na dřevěných [[pražec|pražcích]]. Tratě byly zpočátku jednokolejné s [[výhybna]]mi. V letech 1876–1883 bylo několik úseků zdvojkoleněno a bylo dostavěno několik výhyben. V té době byly také některé dřevěné kolejnice nahrazeny „vídeňským způsobem“ kovovými traverzami, na nichž byly, přišroubované ploché žlábkové kolejnice, dřevěné pražce byly přitom nahrazeny jen kovovými [[rozpona]]mi ([[rozchodka]]mi).<ref name=crkal />
 
Linky koňky nebyly číslované, ale označovaly se barevnými čtverci nebo čtverci s barevnými výsečemi, za tmy kruhovými prosvětlovanými terči. Poslední večerní spoj byl označen modrou svítilnou. Linek bylo po dokončení celé sítě celkem šest. Jezdilo se od 6:30 do 22 hodin, základní interval byl 7 minut.<ref name=crkal /> Průměrná cestovní rychlost byla 8 km/h. <ref name=iv />
 
[[Vozovna|Vozovnu]] měla koňka nejprve v [[Karlín]]ě u dnešní křižovatky Sokolovská – Šaldova (1875, 10 vozů a 32 koní), od roku 1876 i na Smíchově (smíchovská vozovna byla roku 1883 přemístěna, resp. nahrazena novou, již zděnou vozovnou). Další vozovny pak byly na Žižkově a na vinohradské Zvonařce.<ref name=crkal />
[[28. června]] [[1883]] byla otevřena trať od dnešního [[Praha Masarykovo nádraží|Masarykova nádraží]] Dlážděnou, Jindřišskou, Vodičkovou a Myslíkovou ulicí a přes [[Palackého most]] do města [[Smíchov]]a k Andělu. [[1. srpna]] [[1883]] byla prodloužena trať od Národního divadla přes [[Křižovnické náměstí]] a [[Karlův most]] na [[Malostranské náměstí]].
 
[[24. prosince]] [[1883]] byl zprovozněn úsek přes Staré Město, [[31. prosince]] [[1883]] celá trať, která vedla ze Žižkova (za usedlostí Bezovka, Chelčického ulice) ulicemi Chelčického, Rokycanovou, Prokopovou a Husitskou ulicí, přes Bulhar, Hybernskou ulici, [[Prašná brána|Prašnou bránu]], Celetnou ulici, přes [[Staroměstské náměstí]], a [[Mariánské náměstí]], Platnéřskou ulici na [[Křižovnické náměstí]]. <ref name=zi /> <ref name=iv /> <ref name=crkal /> Roku 1893 byla na Žižkově prodloužena až na místo dnešní křižovatky na Olšanském náměstí <ref name=zi> Pražský dopravní zeměpis III, 38. část, Žižkov, [http://www.metroweb.cz/dp-kontakt/2004/06_2004.pdf DP kontakt 6/2004], Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s., str. 22 </ref> a v roce 1895 byla zrušena nepoužívaná část trati v Táboritské a Vratislavově ulici.
 
Roku [[1883]] již dosáhla délka všech tratí 19,43&nbsp;[[kilometr]]u.{{chybí zdroj}}
 
[[20. května]] [[1884]] byl zprovozněn úsek Můstek – Václavské náměstí – Mezibranská – Tylovo náměstí – Nuselské schody (nynější konečná Zvonařka). [[25. června]] [[1884]] začal provoz i v úseku Josefské náměstí (dnešní náměstí Republiky) – Marinkova továrna (v Holešovicích u dnešního Veletržního paláce), [[21. března]] [[1885]] prodloužený do stanice Stromovka a [[5. dubna]] [[1885]] sezonně do [[Královská obora|Královské obory]].<ref name=crkal /> V roce 1885 tak kompletní síť koňky měřila 18,875 km. <ref name=crkal />
 
V průběhu října a listopadu 1897 byl ve výluce [[most císaře Františka Josefa]].
 
Spojení Újezdu s Malostranským náměstím dlouho nebylo možné, protože Karmelitská ulice byla v místě před vyústěním do náměstí (dům U klíčů) příliš úzká. Teprve v roce 1900 byl učiněn průlom, a ačkoliv trať byla budována již pro elektrický provoz, provizorně zde ještě nějaký čas jezdila koňka. <ref name=senat>[http://www.senat.cz/tmp_sqw/3ec20001.DOC Tramvaj ve Valdštejnské ulici?], Bohumil Dušek, kancelář Senátu PČR</ref>
 
== Linky ==
Linky odpovídaly stavebním tratím, pouze mezi Andělem a Smíchovským nádražím byly od [[16. srpna]] [[1883]] dvě linky v souběhu, v roce 1891 jezdily linky v souběhu k výstavišti.
 
Linky až do roku 1908 nebyly číslované, ale rozlišovaly se barevným symbolem ve speciálním kruhovém reflektoru, barvou tabule s názvem konečné a barvou jízdenek. Nejstarší dvě linky měly atypické označení: nejstarší linka prostý bílý reflektor, její pokračování za řekou bílý reflektor s červeným křížem. Další linky měly terčík čtvrcený do bílo-barevných výsečí, které rozlišovaly žlutou, černou, červenou a zelenou linku. <ref>[http://vetinari.wz.cz/ Historie pražské městské hromadné dopravy] (vetinari.wz.cz)</ref> <ref>František Adolf Borovský: ''Řivnáčův průvodce po Praze a okolí'', Praha 1885, druhé vydání Nakl. Baset, Praha 2002, ISBN 80-86223-34-5</ref>
 
=== Linka Karlín – Staré Město (– Malá Strana) ===
Prostý bílý reflektor, bílé směrové tabule, bílé jízdenky.
 
Od [[23. září]] [[1875]] z Karlína k Národnímu divadlu. [[1. srpna]] [[1883]] byla prodloužena na Malostranské náměstí. [[31. prosince]] [[1883]] byla zkrácena na Křižovnické náměstí a v úseku na Karlově mostě ji nahradila černá žižkovská linka, ale od [[12. března]] [[1885]] se linky prohodily do původního stavu. [[4. září]] [[1890]] bylbyla část KarlůvKarlova mostmostu strženstržena povodní, 19. listopadu 1892 byl provoz koňky obnoven. Od 28. září 1899 jebyla linka rozdělena na dvě linky, první linka v trase Národní divadlo – Malá Strana a druhá linkas v trasetrasou Josefské náměstí – Invalidovna, mezi nimi již byla zavedena elektrická tramvaj. Od 7. října 1899 byla Karlínskákarlínská větev připojena k červené lince. Od 28. října 1901 zkrácena do trasy Křižovnické náměstí – Karlův most – Malá Strana. 13. května 1905 provoz této poslední linky pražské koňky definitivně ukončen.
 
KARLÍN, Invalidovna – Karlín, Karlova ulice – Karlín, Jungmannovy sady – Karlín, Viadukt – Poříčí – Jízdecká ulice – Josefské náměstí – Prašná brána – Na Můstku – Platýz – Mikulandská ulice – Národní divadlo – Františkovo nábřeží – Křižovnické náměstí – Karlův most – MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ
Žluté výseče na terčíku, tabule i jízdenky.
 
V provozu od [[28. června]] [[1883]]. Od roku 1895 prodloužena do trasy POŘÍČÍPoříčí - Havlíčkova ulice - Dlažební ulice, od 1. května do konce června 1897 do úseku Havlíčkova – Poříčí zajížděla jen část spojů, od 15. června 1898 byla linka zkrácena do Havlíčkovy ulice. Od 1. října 1897 jebyla linka ve většině trasy posílena souběžnou linkou se svislým černým pruhem. Od 16. září 1898 byla linka se svislým pruhem zrušena a linka se žlutmižlutými výsečmivýsečemi opět prodloužena až do stanice Poříčí. Od 1. června 1900 prodloužena na Těšnov. Od 18. prosince 1900 byla celá linka zrušena a nahrazena elektrickou tramvají.
 
NOVÉ MĚSTO, Jízdecká ulice – Dlažební ulice – Jindřišská věž – Václavské náměstí – Vyšší dívčí škola – U Myslíků – Myslíkova ulice – Palackého nábřeží – Palackého most – Smíchov, Plzeňská třída – Smíchov, Vltavská ulice – SMÍCHOV, Nádraží Západní dráhy
Černé výseče na terčíku, černé tabule (později červené), černé jízdenky.
 
Od [[24. prosince]] [[1883]] v trase NOVÉNové MĚSTOMěsto, Modrá hvězda – Staroměstské náměstí – KŘIŽOVNICKÉKřižovnické NÁMĚSTÍnáměstí.
 
Od [[31. prosince]] [[1883]] z Malostranského náměstí za Bezovku. V úseku na Karlově mostě tato linka nahradila karlínskou, která byla zkrácena na Křižovnické náměstí, ale od [[12. března]] [[1885]] se linky prohodily do původního stavu. Roku 1893 na Žižkově prodloužená blokovou smyčkou do stanice Olšany na dnešním Olšanském náměstí. Od 1. května 1897 do konce února 1898 v úseku Křižovnické náměstí – Prašná brána jezdila jen část spojů. Od 26. srpna 1901 zkrácena do trasy Olšany – U Bulhara, ve zbylém úseku, ale i v trase souběžnou ulicí z Olšan zavedena elektrická tramvaj. Od 28. října 1901 linka koňky zrušena.
 
ŽIŽKOV, Olšany – ŽIŽKOVŽižkov, Za Bezovkou – Žižkov, U Bezovky – Žižkov, Vítkova ulice – Žižkov, Husova ulice – Žižkov, Viadukt dráhy císaře Františka Josefa – Hyberňácká ulice – Dlažební ulice – Prašná brána – Ovocný trh – Staroměstské náměstí – MarianskéMariánské náměstí – STARÉ MĚSTO, Křižovnické náměstí.
 
=== Linka Můstek – Nuselské schody (červená) ===
Zelené výseče na terčíku, tabule i jízdenky.
 
Od [[25. červen|25. června]] [[1884]] k Marinkově továrně, [[21. březen|21. března]] [[1885]] prodloužená do stanice Stromovka a [[5. duben|5. dubna]] [[1885]] sezonně do [[Královská obora|Královské obory]] (mimo letní období končí ve stanici Stromovka). Od ledna 1895 do konce dubna 1897 jezdila jen občas, v některých obdobích byla nahrazována souběžnou červenou linkou. Od 15. června 1898 do 27. září 1898 vybrané spoje prodlouženy k Národnímu divadlu. Od 28. září 1898 linka v provozu jen občasně v souběhu s nově zavedenou elektrickou tramvají, od 18. října 1898 je trvale zrušena.
 
JOSEFSKÉ NÁMĚSTÍ – Klimentská ulice – Most císaře Františka Josefa – Belcrediho silnice – U hřbitova – U Vendlerovy továrny – U Martinkovy továrny – STROMOVKA – KRÁLOVSKÁ OBORA
Bez zvláštního označení.
 
Od 1. října 1897 do 14. června 1898, jen ve špičkách. Trasa z větší části kopírujekopírovala červenou linku.
 
NÁRODNÍ DIVADLO - Na Můstku - Václavské náměstí - Museum - Mezibranská ulice - KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, Havlíčkova třída (uvedeny jen vybrané zastávky)
* 28. září 1905 Křižovnické náměstí – Malostranské náměstí <ref name=bilekII />
 
Poslední pravidelná jízda koňské tramvaje v Praze se konala [[12. květen|12. května]] [[1905]],<ref name=senat /> poslední spoj vyjel v 18 hodin z Křižovnického náměstí. <ref name=crkal2 />
Úsek trati na [[Karlův most|Karlově mostě]] byl v září 1905 elektrizován jako poslední, a to pomocí tzv. spodního přívodu elektrického proudu, který již předtím Křižík odzkoušel [[Elektrická dráha na Letné|na Letné]]. Systém byl sice na svou dobu velmi moderní, ale také velmi poruchový, a&nbsp;v&nbsp;provozu tak vydržel pouhé tři roky a pak byl od 1. května 1908 nahrazen autobusovou linkou, která také dlouho nevydržela.