'''PositivnímPozitivním právem''' (označovaným též - ne zcela přesně - jako ''platné právo'') se rozumí takové ([[objektivní právo|objektivní]]) právo, které lze odvodit ze v dané době platného systému právních norem, vesměs psaných (tzv. psané právo neboli ''ius scriptum''). Jeho protikladem je [[přirozené právo|právo přirozené]].
Toto právo není však ani úplné, protože positivnípozitivní právo nemůže zachytit všechny myslitelné situace, které v reálném životě vznikají, ani nutně spravedlivé, neboť obecně formulovaná právní norma může být v případě konkrétní aplikace právem pociťována jako příliš tvrdá (lat. ''lex dura, sed lex'' - "ač tvrdý zákon, přesto zákon").
Z toho důvodu moderní právní řády připouštějí, aby se státní orgán aplikující platné právo od dikce právní normy odchýlil, pokud je to v souladu s účelem nebo duchem zákona a pokud to lépe vyhovuje obecně chápanému pojmu přirozeného práva nebo spravedlnosti, a aby v případě, že positivnípozitivní úprava pro určitý právní případ chybí, rozhodl podle [[analogie (právo)|analogie]] nebo na základě obecných principů daného právního řádu (např. zásady [[dobré mravy (právo)|dobrých mravů]] nebo [[poctivý obchodní styk|poctivého obchodního styku]]).
Doktrína, která zdůrazňuje význam positivního práva na úkor práva přirozeného, se někdy nazývá [[juspositivismusjuspozitivismus|juspositivsmemjuspozitivsmem]], opačný směr se jmenuje [[jusnaturalismus]].
Pojem positivníhopozitivního a přirozeného práva se omezuje na [[kontinentální právo|kontinentální právní kulturu]], v systému anglo-americkém obdobnou roli hraje dichotomie [[Common Law]] v. [[Equity]].
