Šáhruch: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Louperibot (diskuse | příspěvky)
m úpravy
Řádek 4:
Na trůn teprve čtrnáctiletého Šáhrucha vynesly politické zmatky v roce [[1748]], jejichž důsledkem bylo svržení Ádila Šáha a převzetí vlády jeho bratrem [[Ibráhím Šáh|Ibráhímem]], mladším synem [[Muhammad Ibráhím Chán|Muhammada Ibráhíma Chána]]. Šáhruchova korunovace proběhla jen týden po Ádilově pádu, [[1. říjen|1. října]] [[1748]] v [[Mašhad]]u, ale trvalo ještě více než půl roku (do května [[1749]]), než se novému panovníkovi podařilo získat uznání v celém prostoru říše (kromě [[Afghánistán]]u, kde již od roku [[1747]] vládl [[Ahmad Šáh Durrání]]).
 
Poměry v Persii byly v té době velmi neurovnané, neboť zapo slabé vládyvládě obou předchozích šáhů převzalivelmi faktické řízení státních záležitostí různí kmenoví náčelníci a ústředí nemělo dost silneurovnané, aby v provinciích prosadilobyli svouskutečnými autoritupány místní náčelníci. K moci dosazený Šáhruch byl příliš mladý a měl mnoho rivalů, mj. i z řad nedávno sesazeného rodu [[Safíovci|Safíovců]] a konkurečního rodu [[Kádžárovci|Kádžárovců]], kteří čekali na první příležitost, jak posílit své vlastní postavení nebo alespoň vliv svého kmene. Centrální vláda v Mašhadu se potácela z jedné krize do druhé a v tomto kontextu nepřekvapuje, že již [[17. prosinec|17. prosince]] [[1749]] zosnoval Safíovec Muhammad Husajní Maráší [[státní převrat]], šáha svrhl a oslepil, přičemž sám přijal panovnickou korunu jako [[Sulajmán II.]] ([[1749]]–[[1750]]).
 
Na přelomu let [[1749]]/[[1750]] se tak afšárovská říše vytvořená Nádirem Šáhem definitivně rozpadla a nehrálo velkou roli, že ani Sulajmán, ani jeho nástupce [[Ismá‘íl III.]], rovněž Safíovec, nedrželi moc dlouho a že Šáhruch byl [[26. leden|26. ledna]] [[1750]] opět dosazen na trůn, čtyřicet dnů po svém pádu. Jeho vliv se nyní omezoval jen na Chorásán, v ostatních částech říše vládli lokální náčelníci, z nichž dva měli dostatečnou autoritu, aby mohli usilovat o významnější postavení v rámci státu – [[Alí Mardán Chán]] z kmene [[Bachtjárové|Bachtjárů]] a [[Karím Chán]] z lúrského kmene [[Zand]].<ref>Nový samozvaný vzdorošáh [[Muhammad Husajn]] ([[1750]]–[[1752]]) dokázal ovládnout jen [[Mázandarán]] a jeho vliv byl mizivý.</ref>
 
Za Šáhruchova bezmocného přihlížení si tito dva předáci rozdělili v roce [[1751]] vládu nad západním Íránem a následujícího roku dosadili na trůn znovu Ismá‘íla III., který měl jejich panování poskytnout legitimitu. Šáhruch se udržel v Mašhadu jen díky ochraně Ahmada Šáha Durráního a také kvůli jistému respektu, který Karím Chán choval jako někdejší Nádirův velitel k afšárovskému rodu. To ale nic neměnilo na faktu, že Karím Chán se po porážce svého rivala Alího Mardána stal roku [[1760]] ''de facto'' vládcem Persie, i když nikdy nepřijal titul šáha. PoNastala letechpřechodná vnitřníchéra rozbrojůzandovské a politického úpadku se zásluhou zandského uzurpátora rozhostil konečně klidmonarchie, novým centrem země se stal [[Šíráz]].
 
Slepý Šáhruch svého rivala Karíma, který zemřel roku [[1779]], o dlouhá léta přežil a zůstal lokálním knížetem v Chorásánu až do poloviny devadesátých let – do doby, jež se časově kryje s expanzí kádžárovského náčelníka [[Ágá Muhammad Šáh|Ágy Muhammada Chána]] ([[1742]]–[[1797]]), muže energického a schopného, ale i mimořádně krutého. Ágá Muhammad nejprve porazil na západě Karímovy zandskézandovské nástupce, kteří se mezitím prohlásili za šáhy, a pak se obrátil proti Mašhadu, aby se zmocnil proslulého pavího trůnu a opětovně sjednotil říši pod jedním žezlem. Vzhledem ke slabosti protivníka se mu to bez větších potíží podařilo a Šáhruch byl na jeho rozkaz umučen k smrti – tak skončila krátká perioda vlády afšárovské dynastie v Persii.
 
== Rodina ==