Pastor: Porovnání verzí

V českých zemích se titul ''pastor'' používal pro evangelické duchovní v [[Toleranční patent|době toleranční]]. Proto byl ve 2. polovině 19. století v evangelické církvi opuštěn jako symbol nerovnoprávnosti. Udržel se pouze ve sborech na [[Těšínsko|Těšínsku]] a je dodnes oficiálním titulem [[ordinace|ordinovaných]] služebníků [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|Slezské církve evangelické a. v.]] Kromě toho jej zpravidla užívají členové církví [[letniční hnutí|letničního]] typu, například v [[Apoštolská církev|Apoštolské církve]] nebo [[Církev Křesťanská společenství|Křesťanských společenstvích]]. (Církve reformovaného typu, například [[Církev bratrská]] zpravidla používají termín [[kazatel]]. V [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církvi evangelické]] je používán termín [[farář]]. Tyto tituly jsou zpravidla užívány ve spojení se slovem „bratr“ nikoli tedy „pane kazateli“, ale „bratře kazazeli“, nikoli „pane faráři“, ale „bratře faráři“. Tento způsob oslovování souvisí s protestantskou teologií, která mluví o [[všeobecké kněžství|všeobecném kněžství]]. Pastoři, kazatelé či faráři jsou sice „vysíláni do služby“, „ordinováni“ a „instalováni“, ale nejsou svěceni a nejsou také považováni za pokračovatele starozákonního kněžstva.