B-lymfocyt: Porovnání verzí

'''B-lymfocyty''' (jinak také '''B buňky''') jsou [[buňka|buňky]] [[imunitní systém|imunitního systému]] zodpovědné především za [[specifická imunita|specifickou]], [[protilátka]]mi zprostředkovanou imunitní odpověď. Jako složka adaptivní imunity mají rovněž velký význam pro [[imunitní paměť]], čehož se mj. využívá i při [[očkování]].

Receptory B-lymfocytů, jinak též zvané [[imunoglobulin]]y (Ig), se skládají ze dvou těžkých (IgH) a dvou lehkých (IgL) řetězců, vzájemně propojených [[cystein|cysteinovými můstky]]. Těžké řetězce, stejně jako lehké, jsou v rámci jedné molekuly imunoglobulinu identické. Na molekule lze rozlišit dvě základní oblasti: variabilní, která specificky váže vlastní [[antigen]] na principu zámku a klíče, a konstantní. Jednotlivé řetězce jsou kódovány genovými komplexy ležícími zpravidla na různých [[chromozom]]ech: [[Imunoglobulin#Těžký řetězec|IgH]] pro těžký řetězec na lidském chromozomu 14, [[Imunoglobulin#Lehký_řetězec|Igκ]] a [[Imunoglobulin#Lehký řetězec|Igλ]] pro lehký řetězec na chromozomech 2 a 22.<ref name="Horejsi"/> Geny kódující těžké a lehké řetězce [[imunoglobulin]]ů se skládají z několika segmentů odpovídajících příslušným oblastem molekuly receptoru: V (''variable''), D (''diversity'', u lehkých řetězců chybí), J (''joining'') a C (''constant''). Segmenty V, D a J jsou zodpovědné za strukturu variabilní oblasti imunoglobulinu rozpoznávající antigen, každý z nich obsahuje několik variant<ref name="Horejsi">Hořejší, V., Bartůňková, J.: ''Základy imunologie'', Triton, Praha 2005, ISBN 80-7254-686-4.</ref>:

B-lymfocyty se jako jedny z mála [[somatická buňka|somatických buněk]] liší od ostatních svojí genovou výbavou. V průběhu jejich zrání totiž dochází v jejich jaderné DNA k tzv. ''přeskupování (rearrangementu)'' nebo také ''[[V(D)J rekombinace|V(D)J rekombinaci'']. Během tohoto procesu je z každého segmentu náhodně vybrána jedna varianta, která v genomu zůstane, ostatní jsou nenávratně odstraněny. Imunoglobuliny, které zralý B-lymfocyt produkuje, pak u dané buňky (včetně jejího potomstva) mají zcela konkrétní a neměnnou strukturu. Vzhledem k tomu, že V(D)J rekombinace je náhodný proces, který probíhá nezávisle v mnoha dozrávajících B-lymfocytech, vzniká těchto buněk ve výsledku pestrý repertoár: jen pro těžký řetězec imunoglobulinu (IgH) můžeme napočítat 100 × 50 × 9 = 45&nbsp;000 variant, pro lehký (Igκ a Igλ) 70 × 5 + 30 × 9 = 620 variant; protože tyto lze mezi sebou libovolně kombinovat, výsledný počet možných kvartérních struktur molekuly imunoglobulinu je 45&nbsp;000 × 620 = 27&nbsp;900&nbsp;000. Toto enormní množství je ještě umocněno aktivními somatickými mutacemi[[mutace]]mi, ke kterým dochází v poslední fázi dozrávání B-lymfocytů.

Označení '''B''' -lymfocyt se používá z historických důvodů. Je odvozeno od [[bursa fabricii|Fabriciovy burzy]] (lat. '''''b'''ursa Fabricii''), imunitního orgánu u [[pták]]ů, kde byly B-lymfocyty poprvé objeveny.