V profesionální praxi se velmi často vyskytuje potřeba rychle a efektivně upravit kmitočtovou charakteristiku daného signálu.Vtak, těchtože případechnevyhovuje byběžný nastavenígrafický dostatečněekvalizér. jemnéhoJde grafickéhozvláště ekvalizéruo bylokorekce přílišúzkopásmových zdlouhavéútlumů ači rychlýzdůraznění návrat k původnímu nastavení často téměř nemožnýapod. Proto se používají tzv. parametrické ekvalizéry, nejčastěji trojpásmové, mohou být ale i jiné. Každé pásmo je možno upravit pomocí obvodu o třech parametrech nastavitelných potenciometry.:
*frekvence - prvním potenciometremovladačem se nastavuje centrální kmitočet upravovaného pásma.
*kvantita - druhým potenciometremovladačem se nastaví zesílení či potlační daného pásma, stejně jako u grafického ekvalizéru.
*kvalita - třetím potenciometremovladačem (označení '''Q''' - činitel jakosti) se volí šířku ovlivňovaného pásma - je tedy možno např. potlačit velmi úzké frekvenční rozmezí bez vlivu na ostatní zvuky nebo naopak např. zesílit všechnypodstatně širší "výšky"pásmo.
Používají se jako vícepásmové (obvykle 3 a více), nebo v kombinaci s ostatními korekcemi (např. ve vstupních jednotkách mix. pultů může být běžné použití 3 pásmového ekvalizéru s pevnými kmitočty a 1-2 pásmového parametrického ekvalizéru).
Je tedy možné velmi rychle udělat jakoukoliv úpravu a v případě nutnosti vrátit k původnímu nastavení. Nevýhodou je pro laiky příliš vědecký přístup a nutnost pochopení o něco hlubšího teoretického základu, než u grafického ekvalizéru.▼
Také se používají korektory pseudoporametrické, kde bývá činitel jakosti nastavený napevno.
▲Je tedy možné velmipomocí rychleněkolika parametrů udělat jakoukoliv úpravu a vs případěpoměrně nutnostizásadním vrátitvlivem kna původnímupřenos nastavenísignálu. Nevýhodou je pro laiky příliš vědecký přístup a nutnost pochopení o něco hlubšího teoretického základu, než u grafického ekvalizéru.
