'''Ambrotypie''' ('''koloidní pozitiv''' nebo '''melanotypie''', z řeckého ''ambrotosambrosios'' - nesmrtelný, neměnný) je historický fotografický proces, který vynalezl [[Frederick Scott Archer]] a [[Peter Fry]]. JehoObjevuje podstatouse i pojmenování '''amphitypie''' (z řec. ''amfi'' - obojí, ve smyslu obrazy, jak pozitiv, tak i negativ). U nás se objevoval okolo roku 1853 také nesprávný název '''vitrotypie''' podle německého Glasbilder.
==Princip== Podstatou ambrotypie je skutečnost, že jodo- a bromostříbrné soli v podexponovaném bělavém negativu na skle odráží světlo. TenObraz se proto podložený tmavým podkladem (nejčastějimanganovým tmavým sklem, sametem nebo lakem) jeví jako [[pozitiv (obraz)|pozitiv]]. Jedná se o unikát.<ref>Malá encyklopedie fotografie, Willfried Baatz, Computer Press, Brno, 2004 str. 57</ref> Tato metoda byla velice populární a používala se přes dvacet let v období 1852–1890, stejně jako koloidní proces. Výsledek ambrotypie se podobal [[daguerrotypie|daguerrotypii]], obraz však vznikal na zcela odlišném principu, který umožňoval pozorovat obraz v libovolném úhlu, a byl především výrazně levnější a rychlejší.
